Pohřeb (není svátost)

Pohřeb a rozloučení s blízkým zesnulým je smutnou událostí. Kněz u pohřbu může přinést pozůstalým naději do smutku a bolesti. Modlí se a přimlouvá za zemřelého, ale i za ty, které smrt ranila.

Věříme, že rozloučení není konečné. Zemřelo pouze tělo, duše žije dál u našeho nebeského Otce.

Pokud zesnulý věřil v život věčný – byl křesťanem (věřil v Boha, byl pokřtěný nebo se na křest připravoval), měl by být pohřben jako křesťan – s církevními obřady.

Církevní rozloučení může probíhat:

• v kostele se mší svatou,
• přímo u hrobu, místa uložení urny či vsypu,

ať už se jedná o rozloučení před

• kremací,
• uložením do hrobu.

Pokud se rozhodnete pro rozloučení v síni, máte možnost dát sloužit za zesnulého zádušní mši svatou (po domluvě ve farnosti).

Nemějte obavy, že neznáte všechny úkony při mši svaté nebo církevním rozloučení, či že na pohřeb přijdou i ateisté.

Jedná se o poslední službu zesnulému a nezáleží na vyznání těch, kteří mu ji přijdou prokázat. Kněz si je této situace vědomý, proto Vás při obřadech upozorní, kdy který úkon provádět.

Jestliže si přejete pro zesnulého církevní rozloučení, upozorněte na to zaměstnance pohřební služby při domlouvání pohřbu. Jistě Vám rádi poradí, jak postupovat dál.

Pohřeb není svátost!

Autor. P. Mgr. Pavol Sandánus. Převzato s jeho laskavým svolením