DOBA POSTNÍ

• 15.02.2016 12:35

  1. NEDĚLE POSTNÍ

  https://www.pastorace.cz/Kazani/1-nedele-postni-C-Stul-slova-Ales-Opatrny.html

   

  Zahajujeme postní dobu. Jde o čas, který je velmi vzácný a cenný! Církev si v tomto období připomíná nejzákladnější pilíře své víry. Každé dnešní čtení upozorní na jinou skutečnost. Evangelium se soustředí na pokání a pokušení.

  EVANGELIUM
  Ježíšovo veřejné působení začíná křtem v Jordánu. Vzápětí Ježíš odchází na poušť. Teprve po této postní přípravě na poušti vystoupí se svým poselstvím.

  Mt 4,1-11

  Ježíš byl vyveden od Ducha na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Když se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby.“ On však odpověděl: „Je psáno: ‘Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.’“ Potom ho ďábel vzal s sebou do Svatého města, postavil ho na vrchol chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů. Je přece psáno: ‘Svým andělům dá o tobě příkaz, takže tě ponesou na rukou, abys nenarazil nohou o kámen.’“ Ježíš mu odpověděl: „Také je psáno: ‘Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.’“ Zase ho vzal ďábel s sebou na velmi vysokou horu, ukázal mu všecka království světa i jejich slávu a řekl mu: „To všecko ti dám, jestliže padneš a budeš se mi klanět.“ Tu mu Ježíš řekl: „Odejdi, satane! Neboť je psáno: ‘Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit.’“ Potom ho ďábel nechal – i přistoupili andělé a sloužili mu.

  K ZAMYŠLENÍ

  Ježíš je pokoušen? To se zdá jako zcela nemyslitelné. Vždyť je Bůh! Ale Kristus je pokoušen jako člověk. První pokušení útočí na nedostatek, druhé na pýchu a lidskou sebejistotu. Poslední je pravou zkouškou věrnosti Bohu. Je to pokušení moci za cenu zřeknutí se Boha. Zajímavé je, jak se Pán brání. Vždy totiž odmítne dialog se zlem a cituje slovo Boží. V posledním rozhovoru Ježíš Zlu nařizuje: „Odejdi“ či „Jdi mi z cesty“, tedy odmítne se dále návrhy démonů zabývat. Rozkazovat Zlu není taková maličkost. Ale po vzoru našeho Pána v případě, že útočí na nás samotné, to možné je. Právě toto radikální odmítnutí zla je zásadní. I my jsme pozváni odmítnout návrhy zla. To je základní předpoklad pro setkání s Bohem a službu evangelia. A je to také první úkol, který je třeba si do postního období předsevzít. 

  (převzato z www.katecheze.cz)

• 15.02.2016 12:34

  POPELEČNÍ STŘEDA

  (lat. feria quarta cinerum, příp. dies cinerum)

  je 46. den před Zmrtvýchvstáním Páně, který zahajuje dobu postní. Tato trvá 40 postních dní (zbylých 6 dnů jsou neděle). Vtradičním římském ritu je vždy středou po 2. neděli po „Devítníku“ (latinsky Quinqagesima).
  Je dnem přísného postu a připomínkou pomíjivosti pozemského života a povinnosti kát se za své hříchy.

  Během obřadů popeleční středy se přede mší sv. světí popel a následně jsou jím věřící znamenáni na čele.
  V dobách raného křesťanství šlo o den, během kterého těžcí hříšníci zahajovali veřejné pokání, které trvalo přes celou postní dobu.

  Datum
  Datum Velikonoc a s nimi spojených svátků v církevním kalendáři je pohyblivé, takže Popeleční středa připadá
  v různé roky na různá data - podle toho, na který den připadají Velikonoce a zda se jedná o rok přestupný či nikoliv. Nejdřívemůže připadnout na 4. únor (nastane roku 2285), nejpozději na 10. březen (nastane r. 2038). V roce 2017 připadne Popeleční středa na 1. březen…

  Označení popelem - popelec

  V dobách raného křesťanství byl první den postní doby dnem, během kterého těžcí hříšníci zahajovali veřejné pokání, jež trvalo přes celou postní dobu, během které byli vykázáni z kostela a u kostelních dveří prosili věřící o modlitby. Vykázání z kostela předcházelo symbolické sypání si popela na hlavu jako znak pokání. Zatímco veřejné pokání vymizelo, sypání popela coby symbol pokání přetrvalo, obecně se rozšířilo a dnes může být součástí obřadů Popeleční středy právě jako udělování popelce.

  Používaný popel se získává spálením nejčastěji jívových ratolestí posvěcených o Květné neděli předchozího roku a před udílením znamení popelce se světí.
  V tradičním římském ritu znamenaná osoba klečí a kněz jí buďto sype popel na hlavu nebo znamená popelem na čele a říká „Memento, homo, quia pulvis es, et in pulverem reverteris!“ (= „Pamatuj, člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš!“) Jde o slova z Gn 3,19, k nimž je přidáno oslovení „Memento, homo“. U nás jsou věřící - - zpravidla vestoje - znamenáni na čele popelem za slov „Čiňte pokání a věřte evangeliu!“  (Mk 1,15) či „Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš!“

  Papež
   tradičně konává obřady Popeleční středy v římské  bazilice sv. Sabiny. V roce 2013 byly však přesunuty výjimečně do  svatopetrské baziliky, neboť obřady se konaly krátce poté, co Benedikt XVI. oznámil svou rezignaci, pročež byla očekávána mimořádně vysoká účast věřících z celého světa.