DOBA ADVENTNÍ

• 15.12.2017 08:25

  Co jsou to "roráty"?

  K adventní době neodmyslitelně patří taktéž rorátní mše svaté.
  Čím jsou tak specifické?

  

        Roráty jsou liturgicko–hudební formou ranní mariánské mše svaté, která se koná
  v adventní době. Název je odvozen od vstupního zpěvu (Introitus) čtvrté neděle adventní, který začíná slovy: "Rorate coeli desuper" (Rosu dejte shůry). Původ rorátů sahá až do doby vlády Karla IV., jenž zavedl celoroční praxi votivních mší k Panně Marii. K těmto mším se připojila tradice liturgického zpěvu, jež svého vrcholu dosáhla v 16. století.

   

        Časně ráno pořádané rorátní mše svaté doprovázené nádhernými liturgickými zpěvy se u nás před koncilní obnovou konaly denně v průběhu celého adventu prakticky ve všech farních kostelích. Přestože žádný jiný národ nemá tak bohatě rozvinutou rorátní tradici, ve druhé polovině 20. století u nás zájem o roráty prudce opadl. V poslední době však probíhají snahy o obnovu této tradice.

   

  Rorátní mše sv. na Novém Hrádku  - sobota 16. prosince v 7.00 hod.

• 11.12.2017 09:53

  2. NEDĚLE ADVENTNÍ

  

  Evangelium druhé (a také třetí) neděle cyklu B, ze kterého o letošním adventu čteme, uvádí na scénu sv. Jana Křtitele, předchůdce Páně.

  Evangelium: Marek 1,1-8
  Začátek evangelia o Ježíši Kristu, Synu Božím: Je psáno u proroka Izaiáše: „Hle, já posílám svého posla před tebou, on ti připraví cestu. Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!“
  Když Jan Křtitel (vystoupil) na poušti, hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Vycházel k němu celý judský kraj a všichni jeruzalémští obyvatelé, dávali se od něho křtít v řece Jordánu a (přitom) vyznávali své hříchy. Jan nosil šat z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás. Živil se kobylkami a medem divokých včel. Kázal: „Za mnou už přichází mocnější, než jsem já: nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.“

  Podle evangelisty Marka předchází příchodu Ježíše Krista, Božího Syna (verš 1), čas přípravy, vyznačující se přinejmenším třemi prvky.
  Prvním z nich je Písmo Svaté (v. 2-3), protože Ježíšovo evangelium přináší jeho konkrétní dovršení. Správně pochopit evangelium lze proto pouze na základě neustálého rozjímání Božího slova Starého zákona. Marek cituje slova proroka Izaiáše o tom, že je nutné připravit cestu, která vede od Boha k jeho lidu a zpět k Bohu.
  Přejděme ke druhému prvku: jiný prorok, Jan Křtitel, ukazuje lidstvu cestu na poušť, na místo, kde Bůh nabízí možnost opravdového obrácení (v. 4.7-8). Podle Marka nezdůrazňuje Jan Křtitel ani tak výzvu k nápravě špatného chování jako spíše nutnost očekávání „někoho jiného“ – toho, který přichází v Božím jménu.
  Třetím prvkem je sám národ, který na základě Janova kázání koná pokání a jako nový lid exodu odchází do pouště (v. 5). Lidé, kteří vyšli vstříc Janu Křtiteli a přijali jeho poselství o nutnosti obrácení, se stávají novým lidem. Společně se pak mohou vydat na cestu tam, kde zní Boží slovo, aby se jím nechali obnovit.

                                                                                                           (Lectio divina 1, 98-99)

• 08.12.2017 10:39

  Slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu

  

  Jako Neposkvrněná ukázala se Panna Maria při svém prvním velkém zjevení roku 1830 na zázračné medailce, poté následně v Lurdech.

  Církev se ve svém učení o Neposkvrněném početí odvolává hlavně na dvě místa:
  - Geneze 3,15: „Mezi tebe a ženu položím nepřátelství…“
  V nejposlednějších důsledcích, má-li toto nepřátelství být úplné a naprosté, nemá-li Maria nikdy být v moci ďáblově, vedou tato Boží slova k jejímu neposkvrněnému početí bez dědičného hříchu.

  -Lk 1,28:  „Buď zdráva, milostiplná…“
  Má-li být Maria, celá její bytost beze zbytku, od začátku do konce v milosti a Pán vždy s ní, úplně jím požehnaná mezi všemi, vede to k tomu, že je již od svého početí bez poskvrny.

  Tradice
  O dogma Neposkvrněného početí se vedly pravděpodobně nejdelší teologické spory. V Církvi již dlouho před jeho vyhlášením panovalo přesvědčení o tom, že Maria dosáhla největší možné svatosti, ale teologický vývoj byl opravdu dlouhý a velice složitý.

  Učení Církve
  Dogma Neposkvrněného početí bylo definitivně vyhlášeno bulou papeže Pia IX. Ineffabilis Deus (Nevýslovný Bůh) 8. prosince1854.V bule praví papež o Marii: „Její stvoření bylo jedním a týmž úradkem s vtělením božské Moudrosti od Boha rozhodnuto“. Zmiňuje také, jak již dříve Církev hájila, tuto Mariinu výsadu a poukazuje na Písmo Svaté. Nejprve jmenuje protoevangelium, které se vztahuje i na Marii a na ustanovení nepřátelství mezi ní a ďáblem (Gn 3,15), a ukazuje protiklad mezi Evou a Marií, jak o něm psali církevní Otcové.

  V životě Matky Boží, milostiplné, bez poskvrny hříchu počaté a osvobozené od žádostivosti, nebylo místo pro sebelehčí osobní hřích.
  Maria byla nejen jednou zastíněna, ale vždy a ve všem vedena Duchem Svatým, který spočinul na jejím Synu. Její nehříšnost je čistě dar milosti.

  Tota pulchra est, Maria, et macula originalis non est in te!

  Maria, bez hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme!

                                                  (podle: P. Metoděj Minařík O.Carm., Mariánská dogmata, KN 1991; 1. publ.)

• 27.11.2016 13:10

  ADVENT 2016

  Diecézní kněží a jáhnové nám pomohou svými texty najít v adventní přípravě řád, potřebný k obrácení se k opravdovým hodnotám.

  

  Bratři a sestry v Kristu, milí čtenáři,

   

  s letošním Adventem uzavíráme svaté brány, jimiž jsme vcházeli do chrámů v roce Božího Milosrdenství. Toto jubileum vyhlášené papežem Františkem však dostane v našem životě pravý smysl tehdy, pokud nám jeho duchovní bohatství zůstane v srdcích i dál. Svatý otec po celý rok stavěl do popřední zejména Svátost smíření, skrze kterou je každý člověk, ať je sebevětší hříšník, zván přímo k milosrdnému Kristu – aby se s ním setkal, už na tomto světě bezprostředně zakusil odpuštění hříchů a dotyk věčnosti. Pokud si tedy máme z končícího Svatého roku Milosrdenství odnést jediný odkaz, pak je to právě vědomí, že Pán nás skrze Svátost smíření nikdy nepřestává volat, abychom odložili zlo a vrátili se k Němu jako děti ke svému otci. Boží Milosrdenství je nám tedy v nejštědřejší míře dostupné už tady, v časném světě, a to zejména v této svátosti.

   

  Se stejnou výzvou se na nás Pán obrací každým rokem právě v Adventu. Ten je nejenom obdobím přípravy na svátky Kristova narození, ale i na Jeho druhý, slavný příchod, na osobní setkání s Ním na konci času. Advent je tedy časem Božího Milosrdenství, kdy nám Pán znovu intenzivně připomíná, že nám zdarma nabízí Milost odpuštění hříchů, potažmo život věčný. A jak s oblibou říkává papež František: je jen na člověku, zda tuto nikdy nekončící nabídku přijme, Bůh ji nikdy nebere zpátky.

   

  Ze srdce Vám přeji, aby pro Vás byl letošní Advent časem Milosti, a věřím, že k tomu přispějí i zamyšlení kněží a jáhnů královéhradecké diecéze v této knížce. Za příspěvky jim touto cestou srdečně děkuji.

   

  Všem Vám žehnám od katedrály Svatého Ducha a svěřuji Vás pod mateřskou ochranu Panny Marie!

   

  Váš biskup

  + Jan

   

                                                                                 

  (převzato z diecézního webu)