LITURGICKÝ ROK

  • 21.06.2020 22:39

    SLAVNOST NEJSVĚTĚJŠÍHO SRDCE JEŽÍŠOVA

    SLAVNOST NEJSVĚTĚJŠÍHO SRDCE JEŽÍŠOVA
    „Ze srdce Páně s důvěrou čerpám to, čeho se mi v životě nedostává“  (sv. Bernard)

    Kde jinde je bezpečný a jistý úkryt
    i odpočinek pro slabé
    než ve Spasitelových ranách?

    Svět kolem nás hlučí, tělo nás svírá,
    ďábel klade nástrahy.
    Já však neklesám, neboť mé základy
    stojí na pevné skále.

    S důvěrou čerpám ze srdce Páně to,
    čeho se mně samotnému nedostává,
    protože on oplývá milosrdenstvím.

    Probodli jeho ruce i nohy, otevřeli bok kopím
    a z těchto štěrbin mohu sát med ze skály
    a olej z kamene nejtvrdšího,
    to znamená okusit a vidět, jak dobrý je Pán.

    A protože Hospodinova láska
    je od věků na věky,
    také já „chci na věky zpívat
    o Hospodinových milostech“ (Žl 89,1).

    Z kázání svatého Bernarda, opata
    (Sermo 61, 3-5: Opera omnia, 1839, 1, 2, 3033)

    SV. BERNARD (1090-1153),
    cisterciák, opat v Clairvaux, církevní učitel, mystik.

    Se svolením převzato z Denní modlitby církve - breviáře

     

  • 14.06.2020 22:12

    Slavnost Těla a Krve Páně („Boží Tělo“)

     

    Ježíš se stal chlebem, aby utišil náš hlad... (Matka Tereza)




     

    Učinil sám sebe Chlebem
    Ježíš svou lásku k nám dokázal tím, že dal svůj život. „On, bohatý, se stal chudým“ pro vás a pro mě. Úplně se vydal. Zemřel na kříži. Ale než zemřel, učinil sám sebe Chlebem života, aby utišil náš hlad po lásce, po něm. Řekl: „Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.“

    Učinil sám sebe Hladovým
    A velikostí své lásky se stal hladovým: „Byl jsem hladový, a nasytili jste mě.
    A když mě sytit nebudete, nemůžete vstoupit do věčného života.“ To je dávání Kristovo. Bůh stále miluje svět. Stále posílá vás a mě, abychom dokazovali, že miluje svět, že má pořád se světem soucit. Jsme to my, kdo musíme být jeho láskou, jeho soucitem v dnešním světě. Ale abychom mohli milovat, musíme mít víru, neboť víra v akci je láska a láska v akci je služba.

    Od něho přijímáme světlo a sílu
    Ježíš se proto učinil Chlebem života, abychom mohli jíst a žít a abychom ho dokázali vidět ve znepokojujícím převleku chudých.

    Náš život má být protkán eucharistií. Od Ježíše v eucharistii se totiž dozvídáme, jak velice nás Bůh touží milovat a jak na oplátku žízní po naší lásce.

    Od Ježíše v eucharistii přijímáme světlo a sílu, abychom i my mohli hasit jeho žízeň.

    Věřte, že v podobě
    chleba je on, Ježíš.
    Věřte ale, že on je i v hladovém,
    nahém, nemocném,
    opuštěném, nemilovaném,
    bezprizorním, bezmocném
    a zoufalém člověku.

     

    Se svolením zpracováno podle knihy Novéna s Matkou Terezou,
    kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Redakčně upraveno

     

                                                                                   (převzato z www.pastorace.cz)

     

<< 2 | 3 | 4 | 5 | 6 >>

Proč  se  vůbec

modlit  růženec ?

Lidé se mě často ptají, jestli se modlím růženec. Myslí si, že já jako moderní kněz, co jde s dobou, to přenechávám „bigotním  ženským“.

Modlím se ho každý den a rozjímám o něm.

Růženec mám nesmírně rád.

Modlím se ho na malinkém kulatém růženci -

- je to praktické a přitom nenápadné.

 

Rodinné  album  Panny  Marie

 

Růženec je rozjímání o dvaceti zásadních okamžicích  Ježíšova života, které prožívá také jeho matka. S růžencem můžeme rozjímat o Kristově životě a o nejzávažnějších momentech v životě jeho matky. Je to skvělé rodinné album. Střídá se v něm radost s utrpením a končí nádherným oslňujícím světlem: vzkříšením.

Otevřme rodinné album Panny Marie

a uvažujme o velkých okamžicích jejího života!

Vzývejme ji v modlitbě růžence.

Mějme stále v kapse „růžencové kolečko“,

které nám ulehčí kdykoliv a kdekoliv říkat

prostě jako dítě: „Zdrávas Maria…“

Omílání  stále  stejné  modlitby

 

Jednou z námitek proti růženci je tvrzení, že je to „omílání stále stejné modlitby, což unavuje a člověk při tom pak myslí na jiné věci“.  Myslím si ale, že opakuješ-li modlitbu „Zdrávas Maria“ soustředěně, pak, i když se občas v mysli odchýlíš, zůstáváš v proudu, v dechu lásky, který tě nese a oživuje. Růženec tě tak uvádí do povznášejícího ovzduší.

Modlitba totiž nepřitahuje nebesa k zemi. Je to povznesení tvého srdce k Bohu, který ví lépe než ty, co potřebuješ.

 

Bůh  počítá  i  s  (námi)  malými

 

            Bůh vždycky vykonal velké věci s malými a bezvýznamnými. Nedává přednost „hrdinům“, jako je Rambo nebo Schwarzenegger. V televizi vidíš chlapy svalnaté, pěkné na pohled, jak překonávají všechna nebezpečí a překážky. A ty jim věříš! Sdělovací prostředky ti říkají: „Nejsi-li krásný ani prachatý, ani svalnatý, mimořádně inteligentní, platíš za blbce.“  Bůh si však naštěstí počíná jinak!

 

Proč  se  vůbec  obracet  k Marii?

 

Pokud  měl člověk milující mámu, něžnou, pozornou, vždycky k dispozici, mazlivou, ráznou i laskavou, spravedlivou a schopnou říci i „ne“, dostal tak parádní výbavu. Moje máma je taková. A taková byla Maria. Jestli ale tvá matka nebyla taková, jakou jsi chtěl mít, tím spíše a  více se obracej k Marii!

 

Zpracováno podle knihy „Setkání s Marií“ od Guy Gilberta - kněze

pařížského podsvětí.  Vydalo Karmelitánské nakladatelství 2002

 

 

Kontakt

Římskokatolická farnost sv. Petra a Pavla, apoštolů
Hradní 19
Nový Hrádek
549 22

+420 731 598 858