3. NEDĚLE POSTNÍ

27.02.2016 22:48

https://www.pastorace.cz/Kazani/3-nedele-postni-C-Stul-slova-Ales-Opatrny.html

 

Evangelium: Jan 4,5-42

Ježíš přišel k samařskému městu zvanému Sychar, blízko pole, které kdysi odkázal Jakub svému synu Josefovi. Tam byla Jakubova studna. Ježíš, unavený chůzí, posadil se - tak (jak byl) - u té studny. Bylo kolem poledne. Tu přišla jedna samařská žena navážit vodu. Ježíš jí řekl: "Dej mi napít." - Jeho učedníci totiž odešli do města, aby koupili něco k jídlu. - Samařská žena mu odpověděla: "Jak to? Ty, Žid, žádáš o napití mne, Samaritánku?" Židé se totiž se Samaritány nestýkají. Ježíš jí na to řekl: "Kdybys znala Boží dar a (věděla), kdo ti říká: 'Dej mi napít', spíše bys ty poprosila jeho, aby ti dal živou vodu." Žena mu namítla: "Pane, vždyť ani nemáš (vědro), a studna je hluboká. Odkud tedy chceš vzít tu živou vodu? Jsi snad větší než náš praotec Jakub, který nám dal tuto studnu a sám z ní pil i jeho synové a jeho stáda?" Ježíš jí odpověděl: "Každý, kdo se napije této vody, bude zase žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného." Žena mu řekla: "Pane, dej mi tu vodu, abych už nikdy neměla žízeň a nemusela sem chodit čerpat." Ježíš jí řekl: "Jdi, zavolej svého muže a zase přijď sem." Žena mu odpověděla: "Nemám muže." Ježíš jí na to řekl: "Správně jsi odpověděla: 'Nemám muže'; pět mužů už jsi měla, a ten, kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi mluvila pravdu." Žena mu řekla: "Pane, vidím, že jsi prorok. Naši předkové uctívali Boha tady na té hoře, a vy říkáte: '(Jen) v Jeruzalémě je to místo, kde se má Bůh uctívat.'" Ježíš jí odpověděl: "Věř mi, ženo, nastává hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. Vy uctíváte, co neznáte, my uctíváme, co známe, protože spása je ze Židů. Ale nastává hodina - ano, už je tady - kdy opravdoví (Boží) ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě. Vždyť Otec si vyžaduje takové své ctitele. Bůh je duch, a kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě." Žena mu řekla: "Vím, že má přijít Mesiáš, nazvaný Kristus. Ten, až přijde, oznámí nám všechno." Na to jí řekl Ježíš: "Já jsem to, který s tebou mluvím." Právě tehdy se vrátili jeho učedníci a divili se, že mluví se ženou. Přesto však se nikdo nezeptal: "Co jí chceš?" nebo "Proč s ní mluvíš?" Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: "Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Snad je to Mesiáš?" Vyšli tedy z města a šli k němu. Mezitím ho učedníci prosili: "Mistře, najez se!" On jim však řekl: "Já mám k jídlu pokrm, který vy neznáte." Učedníci se mezi sebou ptali: "Přinesl mu někdo něco jíst?" Ježíš jim řekl: "Mým pokrmem je plnit vůli toho, který mě poslal, a dokonat jeho dílo. Říkáte přece: 'Ještě čtyři měsíce, a nastanou žně.' Hle, říkám vám: Zvedněte oči a podívejte se na pole: jsou už bílá ke žním. Ten, kdo žne, už dostává svou mzdu a shromažďuje úrodu pro věčný život, takže se raduje zároveň rozsévač i žnec. V tom je totiž pravdivé přísloví: 'Jiný rozsévá a jiný sklízí.' Já jsem vás poslal sklízet, na čem jste nepracovali. Jiní pracovali, a vy sklízíte (plody) jejich práce." Mnoho Samaritánů z toho města v něj uvěřilo pro řeč té ženy, která svědčila: "Řekl mi všechno, co jsem udělala." Když tedy ti Samaritáni k němu přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam dva dny. A ještě mnohem více jich v něj uvěřilo pro jeho řeč. Té ženě pak říkali: "Věříme už nejen proto, žes nám to pověděla, vždyť sami jsme ho slyšeli a víme, že je to skutečně Spasitel světa."


Ve světle obyčejných událostí všedního dne nám evangelista předkládá zjevení hlubokého tajemství Ježíšova života. Je poledne a u studně v Sycharu (v. 5; srovnej Gn 48,22) dochází k setkání a k neobvyklému rozhovoru (v. 8) mezi jistou samařskou ženou a jedním židem (v. 9)- "prorokem" (v. 19) větším než Jakub (v.12), ba dokonce samotným Kristem (v. 29). Po chvíli se na scéně objevují učedníci (v. 27-38), později i samařští spoluobčané oné ženy (v. 40-42) - a původně komorní událost dostává všeobecnou dimenzi. 

Kdo je vlastně tento Mistr, jenž se odvažuje rozmlouvat s neznámou ženou (v. 27), která je navíc jakožto samaritánka považována za bludařku, modloslužebnici (v. 17-24; srov. 2 Král 17,29-32) a hříšnici (v. 18)? Ti, kdo se s ním setkali, jej označují za "Spasitele světa" (v. 42) - dotýkáme se zde vrcholu vyprávění a jeho stěžejního teologického poselství - kdežto on sám se jako obyčejný pocestný nezdráhá prosit
o trochu vody. Ani to však není bez významu, protože jeho žízeň - žízeň po spáse všech lidí - se odvolává na celou řadu starozákonních textů. U hořícího keře Mojžíš, který byl poslán vyvést vyvolený národ z Egypta, se dotazuje Boha na jeho jméno. Nyní na tuto otázku konečně přichází odpověď: "Já jsem to, který s tebou mluvím"
(v.  26; srov. Ex 3,14). Do temnoty hříchu přichází Mesiáš a přináší světlo naděje: cestou k pravé úctě Otce "v duchu a v pravdě" je obrácení (v. 23; srov. Oz 1,2;4,1). Dlouhé putování touhy a námahy, víry a nevěrnosti se nyní dovršuje a vrcholí tam, kde se člověk setkává s Kristem, který svá slova naplnil skutkem: na Kalvárii vytryskne z jeho boku pramen živé vody a svým utrpením naprosto utiší svůj hlad
a žízeň po Otcově vůli (v. 28; Jan 19,28). Z Ježíšovy smrti vyvěrá život pro všechny lidi: každý člověk se může nyní považovat za Bohem "vyvoleného" a milovaného. Námaha rozsévače (v. 6.36-38) se mění v radost: učedníci zajásají nad sklizní (v. 38) a samařská žena se zaraduje z toho, že může jako opravdová misionářka vydat účinné svědectví (v. 28).

 

                                                                                                     (převzato z www.katecheze.cz)

 

Zpět

Kontakt

Římskokatolická farnost sv. Petra a Pavla, apoštolů
Hradní 19
Nový Hrádek
549 22

731 128 641

Vytvořeno službou Webnode