FARNÍ POUŤ DO VAMBEŘIC, DOJMY ÚČASTNÍKŮ

12.05.2018 22:46

Pouť do Vambeřic

 

V 6.oo hod se sešli u kostela poutníci do Wambeřic. Pan farář dal požehnání a na cestu se vydalo 10 poutníků: Jarka a Zdenek Drašnarovi, Verča a Petr Bohadlovi, Pavel a Vojta Sobotkovi, Jirka a Filip Hlaváčkovi, Bohouš Majsner a Miloš Langr. Všichni došli do Wambeřic asi v 15 hod a moc se jim to líbilo, byli unaveni ale spokojeni.

V 16.oo hod byla v bazilice česká mše svatá, kterou sloužil biskup Josef Kajnek a spolu s ním  P. Marian Lewicki, P. Jindřich Tluka, P. Martin Lanži, P. Jaroslav Jirásek a P. Mariusz Robak z farnosti Pecka.

Připutovali také poutníci z polické farnosti a okolí. Z Hrádku přijeli ještě auty: Jiřina a Jirka Hlaváčkovi, Jana a Jára Balcarovi, Jana a Jirka Škodovi, Lidu a Pavel Bohadlovi s Pavlíkem, Šárka Majsnerová a 4 děti, Anička a Péťa Hlaváčkovi a 5 dětí, Jarča Říhová, ze Sněžného

p. Jirásková a p. Poulová. Celkem 34 poutníků z Hrádku.

                                      

                                                                                                               Pavel Bohadlo

 

 

Pouť do Vambeřic.

Farnost Nový Hrádek ve spolupráci s městysem Nový Hrádek se v letošním roce rozhodly navázat na tradice našich předků a obnovit pouť z Nového Hrádku do Vambeřic.

V minulosti byla tato pouť mezi obyvateli velmi oblíbená a např. v roce 1738 šlo z opočenského panství do Vambeřic 4,5 tisíce poutníků. Poslední organizovaná pouť z náchodského vikariátu byla v roce 1947.

A pak dlouho nic. Až před patnácti lety se rozhodli tradici poutí obnovit farníci z Police nad Metují. A právě k nim jsme se chtěli letos ve Vambeřicích při poutní mši připojit.

O konání pouti se definitivně rozhodlo v březnu letošního roku. Bylo potřeba stanovit trasu a rekognoskovat terén. Trasu jsme vybrali podle toho, aby byla pokud možno co nejkratší a zároveň aby co nejvíce kopírovala dávné poutní cesty našich předků. Obě kritéria nejlépe splňovala trasa přes Olešnici v Orlických horách, Duszniki Zdrój, Zlotno, Batorów a Studzienno.

Prozkoumání terénu se obětavě ujali Pavel a Lída Bohadlovi, kteří celou trasu projeli na kole a udělali pro poutníky podrobný itinerář. Však jsme na ně s vděčností po celou cestu vzpomínali.

O pouť byl poměrně velký zájem, a to především ze strany starších lidí, kteří vzpomínali, jak oni sami ještě jako děti se této pouti zúčastnili nebo vzpomínali na vypravování svých rodičů či prarodičů, protože taková pouť byla vždy velká událost. Litovali proto, že jim jejich zdravotní stav neumožnil se cesty zúčastnit. Vzhledem k délce (32 km) a profilu trasy, kdy bylo třeba nastoupat 1500 výškových metrů, si  pouť na poslední chvíli rozmysleli i někteří mladší a tak se nás nakonec v sobotu 5. května 2018  sešlo před kostelem v Novém Hrádku deset poutníků: Veronika Bohadlová s manželem Petrem, Jarmila Drašnarová s manželem Zdeňkem, Jiří Hlaváček se synem Filipem, Miloš Langr, Bohuslav Maisner a Pavel Sobotka se synem Vojtěchem, který byl ve svých 16 letech nejmladším účastníkem pouti.

V šest hodin ráno pan farář Jindřich Tluka požehnal poutníkům na cestu a pak Hrádováci po dlouhých 71 letech opět vyrazili na pouť do Vambeřic. Nad Šibeníkem vycházelo slunce a začínal krásný den.

Šli jsme svižně. Jednak proto, abychom se trochu zahřáli, protože i když bylo nebe bez mráčku, foukal studený vítr. Také však proto, abychom získali nějakou časovou rezervu, protože podle informací manželů Bohadlových nás to nejtěžší mělo čekat až ve druhé polovině pouti. A my jsme potřebovali dorazit do cíle do 16 hodin, kdy se ve Vambeřicích měla konat poutní mše.

Ve čtvrt na osm jsme se krátce občerstvili na náměstí v Olešnici a pak už nás čekal výšlap kolem Čihalky ke státní hranici a odtud pro změnu prudce dolů do lázeňského města Duszniki Zdrój. Ačkoliv máme tyto lázně téměř za humny, mnozí z nás tam byli poprvé. Ráno před devátou hodinou byl lázeňský park úplně prázdný a my jsme tak mohli v klidu obdivovat nejstarší polskou fontánu a také překrásnou parkovou úpravu. Ochutnali jsme rovněž místní minerálku (taková trochu slaná Ida). U nádraží, odkud právě odjížděl naším směrem vlak, jsme odolali pokušení do něho nasednout. A tak jsme šli stále po žluté značce přes rozlehlé louky a podél rozkvetlých sadů do vesničky Zlotno.

Pár kilometrů za Zlotnem nás čekal nejtěžší výšlap. Serpentinami po cestě, kterou před staletími kdosi vydláždil velkými kameny, skrz  zaniklou osadu, dnes již zcela pohlcenou lesem, jsme zdolávali prudký kopec ke Skále Józefa, odkud byl překrásný výhled na Orlické hory, a to z druhé strany, než jak je obvykle vídáme. Poobědvali jsme z vlastních zásob a pan starosta Zdeněk Drašnar nám přitom četl záznamy z první pouti před 280 lety. Jak se procesí řadilo, kolik krejcarů dostávali jednotliví účastníci, apod. Velmi zajímavé a často nečekané informace.

Na druhé straně kopce nás čekal prudký sestup podél historické křížové cesty do vesnice Batórow. Kolena a kyčle si zde přišly na své. Už dávno se  přehouplo poledne, když jsme dorazili do turistické osady Batorowo, kde se nám podařilo poprvé a také naposledy trochu „zakufrovat“. Brzy jsme naštěstí na svůj omyl přišli a po správné trase skrz malé skalní město jsme hravě zdolali nejvyšší bod zdejší oblasti Rogacz. A pak už před námi byla jenom cesta z kopce. Zpočátku prudkého po kamenech, abychom posléze už po asfaltu došli do osady Studzienno. Netrvalo dlouho, měli jsme Vambeřice – cíl našeho putování na dohled. Zdejší Bazilika Matky Boží dominuje celému okolí. Jenom ten, kdo má za sebou celodenní putování, se dokáže vžít do pocitu, který jsme v té chvíli měli – cíl už je blízko! Únava, puchýře či bolavé klouby se stávají malichernými.

Ještě jeden prudký sestup a pak poslední kilometr po polní cestě, zcela jistě ve stopách našich předků a jsme v cíli. Dokázali jsme to! Unavení, ale šťastní před třetí hodinou odpolední přicházíme do Vambeřic.

Na mši, kterou celebroval pomocný biskup Mons. Josef Kajnek, dorazili auty i další poutníci z Nového Hrádku, kteří z nejrůznějších důvodů s námi nemohli přijít pěšky. Celkem se nás v bazilice sešlo 35 Hrádováků! Společně s poutníky z Police nad Metují, Hronova a Broumova jsme se pomodlili za rodiny, mír a naši vlast.

Čím déle jsme byli na cestě, tím víc jsme si uvědomovali důvody, proč se dříve pouti konaly a proč je důležité, aby se zase staly součástí našeho života. Poutníci se povznesou nad malichernosti svého běžného života, musí vzájemně spolupracovat a pomáhat si, spolehnout se jeden na druhého a v neposlední řadě mají čas si vzájemně povídat a lépe se poznat.

Všichni jsme se shodli, že i když to chvílemi bolelo, za tu námahu to stálo. Věříme proto, že se nám podařilo založit tradici, která má smysl.

 

 

                                                                                                            Pavel Sobotka

 

Zpět

Kontakt

Římskokatolická farnost sv. Petra a Pavla, apoštolů
Hradní 19
Nový Hrádek
549 22

+420 731 598 858