Slavnost Těla a Krve Páně (´Božího těla´)
03.06.2018 12:22
slaví katolická církev po svátku Nejsvětější Trojice, aby zvlášť oslavila Eucharistii.
Po 2. vatikánském koncilu se tento svátek nazývá Slavnost Těla a krve Páně. Svátek zavedl papež Urban IV. r. 1264 po zázraku v Bolseně, roku 1314 potvrzen Klementem V. Od 15. století se v Církvi rozšířil i nový prvek - procesí.
Církev zakouší, jak se stále naplňuje Kristův příslib:
„Hle, já jsem s vámi po všechny dny…“
Církev žije z eucharistie a v rozmanitých formách zakouší, jak se stále naplňuje Kristův příslib: „Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“ (Matouš 28,20). V eucharistii se církev raduje z této přítomnosti s jedinečnou intenzitou, neboť chléb a víno se proměňují v tělo a krev Pána. Když o Letnicích církev, lid nové smlouvy, začala své putování k nebeské vlasti, Nejsvětější svátost nadále pravidelně doprovázela její dny a naplňovala je důvěryplnou nadějí. Kristus nám skrze přijímání svého těla a krve předává také svého Ducha.
Eucharistická oběť je „zdrojem a vrcholem celého křesťanského života
Eucharistická oběť je „zdrojem a vrcholem celého křesťanského života. „Vždyť nejsvětější eucharistie obsahuje celé duchovní dobro církve, Krista samého, našeho velikonočního Beránka a živý chléb. Skrze své tělo, Duchem Svatým oživované a oživující, dává lidem život“. Proto církev stále upírá svůj pohled
na Pána ve Svátosti oltářní, v níž odhaluje plné vyjádření jeho nesmírné lásky.
Nemusíme čekat na věčný život až po smrti
Ten, kdo se živí Kristem v eucharistii, nemusí čekat na věčný život až po smrti: má jej už na zemi jako prvotinu budoucí plnosti, která pojme člověka v jeho úplnosti. V eucharistii totiž dostáváme také záruku tělesného vzkříšení na konci světa: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má věčný život a já ho vzkřísím v poslední den“ (Jan 6,54).
Vybráno z ECCLESIA DE EUCHARISTIA (Encyklika Jana Pavla II.) 2003
( Převzato z www.pastgorace.cz, upraveno)