1. květen, sv. Josefa dělníka
29.04.2020 10:56
U všech mimořádných milostí, které se dostanou kterékoli rozumné bytosti, platí obecné pravidlo: Kdykoli si Bůh ve své dobrotě vyvolí někoho k nějaké zvláštní milosti nebo k nějakému vznešenému stavu, daruje tomu člověku, jehož si vyvolil, všechna charismata, která potřebuje pro svůj úkol, a bohatě ho jimi ozdobí.
To se plně potvrdilo také na svatém Josefu, považovaném za otce našeho Pána Ježíše Krista, pravém snoubenci královny světa a vládkyně andělů. Toho si věčný Otec vybral za věrného pěstouna
a strážce svých největších pokladů, svého Syna a své Snoubenky. Tento úkol vykonával Josef s velikou svědomitostí. A proto mu patří slovo Páně: Služebníku dobrý a věrný, vejdi do radosti svého Pána.
A když uvážíme, jaký má Josef vztah k celé Kristově církvi, což není člověkem vyvoleným a mimořádným? Vždyť skrze něho a pod jeho ochranou byl Kristus řádně a počestně uveden do světa. Jestliže je tedy celá církev zavázána Panně Marii, že skrze ni mohla přijmout Krista, pak hned po ní je zavázána obzvláštní vděčností a úctou také svatému Josefovi.
On zajisté uzavírá Starý zákon, důstojnost patriarchů a proroků v něm došla zaslíbeného ovoce. Právě on jediný osobně dosáhl toho, co jim Boží dobrota zaslíbila. Jistěže není pochyb, že když mu Kristus na světě prokazoval přátelskou náklonnost, úctu a nejvyšší vážnost jako syn vlastnímu otci, ani v nebi mu ji určitě neodepřel, naopak spíš naplnil a dovršil.
Právem proto Pán dodává: Vejdi do radosti svého Pána. Takže ačkoli radost věčné blaženosti vstupuje do lidského srdce, přesto mu Pán raději říká: Vejdi do radosti, aby tím tajemně naznačil, že ta radost není jen uvnitř v jeho srdci, ale že ho ze všech stran obklopuje a pohlcuje, takže se do ní noří jako do bezedné propasti.
Nuže pamatuj na nás, svatý Josefe, a zastaň se nás svou přímluvou u Pána, který byl pokládán za tvého syna. A nakloň nám milostivě také nejsvětější Pannu, svou snoubenku a matku toho, který
s Otcem a svatým Duchem žije a kraluje po věčné věky. Amen.
Z kázání sv. Bernardina Sienského
Je mnoho důvodů, proč se lidé všech zemí a všech stavů svěřují věrnosti a ochraně svatého Josefa. Pro otce rodin je vzácným zosobněním otcovské bdělosti a péče; pro manžely je dokonalým příkladem manželské lásky, smlouvy a věrnosti; panny v něm nacházejí současně vzor i ochránce panenské neporušenosti; bohatí se mohu naučit lekci, jaké jsou pravé hodnoty a statky, které zasluhují, abychom o ně s největší snahou usilovali. Dělníci a lidé, kteří pracují v těžkých podmínkách, mají zvláštní právo hledat útočiště a vzor u sv. Josefa.
Josef, příslušník královského rodu, sňatkem spojený s největší a nesvětější ze všech žen, pokládaný za otce Božího Syna, tráví ve skutečnosti svůj život jako dělník a vydělává pracným řemeslem všechno, čeho je zapotřebí pro vydržování jeho rodiny. Je tedy pravdou, že stav pokory není nic ponižujícího a že povolání dělníka je něco čestného a tím, že přivádí k mravnosti může být vysoce oceňováno.
Josef byl spokojen s tím málem, co vlastnil, snášel těžkosti spojené s tímto minimálním blahobytem s velkodušností v následování svého syna, který jako Pán všech věcí přijal postavení otroka a podrobil se trpělivě chudobě.
Lev XIII.: Quamquam pluries 1889