DOBA ADVENTNÍ

  • 23.12.2017 15:46

    4. NEDĚLE ADVENTNÍ

    Evangelium poslední neděle letošního Adventu (cyklus B) nám přibližuje jeden z vrcholných okamžiků dějin lidstva – zvěstování mateřství Panně Marii.

     Evangelium: Lk 1,26-38
    Počneš a porodíš syna.

    Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu a ta panna se jmenovala Maria. Anděl k ní vešel a řekl: "Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou!" Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat. Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat
    nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce." Maria řekla andělovi: "Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám." Anděl jí odpověděl: "Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní. Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna
    a je už v šestém měsíci, ačkoliv byla považována za neplodnou. Vždyť u Boha není nic nemožného." Maria řekla: "Jsem služebnice Páně; ať se mi stane podle tvého slova." A anděl od ní odešel.

     Lukášův text o zvěstování přináší dvě základní témata: zvěstování narození Ježíše a Mariino povolání za služebnici Páně.
    Ježíš Kristus je představen jako „znamení“ Boží věrnosti, s níž Bůh pamatuje na zaslíbení daná Davidovi: „Bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce“. V Ježíši se setkávají a uskutečňují všechny prvky zaslíbení daného Davidovi: Ježíš je Mesiáš z rodu Davidova, on je Syn učiněný člověkem, nový chrám, Bohem připravený dům, v němž se může setkat Bůh a člověk. Boží lid – Jakubův dům – nachází v Ježíši krále, který uskutečňuje pravý ideál království – ideál spravedlnosti, pokoje a bratrství.
    Všechno vychází z působení Boha, z jeho věrnosti a jeho daru. Evangelium však zároveň představuje postoj Panny Marie, která svým souhlasem umožňuje uskutečnění tohoto daru. Maria je protikladem Davida: nemá veliké plány, nezaujímá ve společnosti místo, díky němuž by mohla ovlivňovat záměry druhých, ale její dům je zcela otevřen, když k ní vchází anděl jako Boží posel. Maria pevně věří, že Bůh je věrný, a dává se k dispozici pro jeho plán: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova“.

                                                                                                       (Lectio divina 1, 195-196) 

  • 16.12.2017 23:15

    3. NEDĚLE ADVENTNÍ

    Také v evangeliu třetí neděle cyklu B, ze kterého o letošním adventu čteme, hraje významnou úlohu Jan Křtitel, předchůdce Páně.

    Evangelium: Jan 1,6-8.19-28
    Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte.

    Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil
    o světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, jen měl svědčit o tom světle.
    Toto je Janovo svědectví, když k němu židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: "Kdo jsi?" Vyznal to a nezapřel. Vyznal: "Já nejsem Mesiáš." Zeptali se ho: "Co tedy jsi? Eliáš?" Řekl: "Nejsem." "Jsi ten Prorok?" Odpověděl: "Ne." Řekli mu tedy: "Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo nás poslali. Co říkáš sám o sobě?" Řekl: "Já jsem hlas volajícího na poušti: 'Vyrovnejte cestu Pánu', jak řekl prorok Izaiáš." Někteří z poslů byli farizeové. Ti se ho zeptali: "Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?" Jan jim řekl: "Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánků." To se stalo v Betánii na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil.

    Poslední věta dnešního evangelia (verš 28) nás informuje o tom, že Jan Křtitel koná svou službu v „Betániii na druhé straně Jordánu“. Betánie znamená „dům svědectví“. Skutečnost, že Jan působí právě tam, může mít symbolický význam: každé společenství se totiž musí stát domem svědectví.
    Celé dnešní evangelium nám vysvětluje, v čem vlastně spočívá svědectví. Tváří v tvář těm, kteří se ho dotazují, aby si ověřili Janovu identitu, odpovídá Jan tím, že odkazuje na Ježíše: „On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle“.

    V Janově evangeliu není Křtitel jen kazatelem nebo asketou, nýbrž dokonalým příkladem svědka – společenství křesťanů se musí vyznačovat postojem Jana Křtitele: nikdo nemůže říci „já to jsem“, ale všichni mají ukazovat na Ježíše Krista. Zároveň ale každý má a může být Ježíšovým „znamením“ pro ty druhé, se schopností Křtitelovou stále se umenšovat. Každý je potřebným – ba dokonce nezbytným – znamením.
    Když evangelista představuje Jana Křtitele, ukazujícího na Ježíše, říká nám tím, že pravda je už mezi námi: „Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte“ (v. 26). Tento výraz se odvolává na starozákonní téma skryté moudrosti, kterou mohou lidé poznat jedině tehdy, až se sama zjeví. Touto moudrostí, která se zjevuje člověku, je sám Ježíš…   

             (dle Lectio Divina 1, 149-150) 

  • 15.12.2017 08:25

    Co jsou to "roráty"?

    K adventní době neodmyslitelně patří taktéž rorátní mše svaté.
    Čím jsou tak specifické?

          Roráty jsou liturgicko–hudební formou ranní mariánské mše svaté, která se koná
    v adventní době. Název je odvozen od vstupního zpěvu (Introitus) čtvrté neděle adventní, který začíná slovy: "Rorate coeli desuper" (Rosu dejte shůry). Původ rorátů sahá až do doby vlády Karla IV., jenž zavedl celoroční praxi votivních mší k Panně Marii. K těmto mším se připojila tradice liturgického zpěvu, jež svého vrcholu dosáhla v 16. století.

     

          Časně ráno pořádané rorátní mše svaté doprovázené nádhernými liturgickými zpěvy se u nás před koncilní obnovou konaly denně v průběhu celého adventu prakticky ve všech farních kostelích. Přestože žádný jiný národ nemá tak bohatě rozvinutou rorátní tradici, ve druhé polovině 20. století u nás zájem o roráty prudce opadl. V poslední době však probíhají snahy o obnovu této tradice.

     

    Rorátní mše sv. na Novém Hrádku  - sobota 16. prosince v 7.00 hod.

  • 11.12.2017 09:53

    2. NEDĚLE ADVENTNÍ

    Evangelium druhé (a také třetí) neděle cyklu B, ze kterého o letošním adventu čteme, uvádí na scénu sv. Jana Křtitele, předchůdce Páně.

    Evangelium: Marek 1,1-8
    Začátek evangelia o Ježíši Kristu, Synu Božím: Je psáno u proroka Izaiáše: „Hle, já posílám svého posla před tebou, on ti připraví cestu. Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!“
    Když Jan Křtitel (vystoupil) na poušti, hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Vycházel k němu celý judský kraj a všichni jeruzalémští obyvatelé, dávali se od něho křtít v řece Jordánu a (přitom) vyznávali své hříchy. Jan nosil šat z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás. Živil se kobylkami a medem divokých včel. Kázal: „Za mnou už přichází mocnější, než jsem já: nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.“

    Podle evangelisty Marka předchází příchodu Ježíše Krista, Božího Syna (verš 1), čas přípravy, vyznačující se přinejmenším třemi prvky.
    Prvním z nich je Písmo Svaté (v. 2-3), protože Ježíšovo evangelium přináší jeho konkrétní dovršení. Správně pochopit evangelium lze proto pouze na základě neustálého rozjímání Božího slova Starého zákona. Marek cituje slova proroka Izaiáše o tom, že je nutné připravit cestu, která vede od Boha k jeho lidu a zpět k Bohu.
    Přejděme ke druhému prvku: jiný prorok, Jan Křtitel, ukazuje lidstvu cestu na poušť, na místo, kde Bůh nabízí možnost opravdového obrácení (v. 4.7-8). Podle Marka nezdůrazňuje Jan Křtitel ani tak výzvu k nápravě špatného chování jako spíše nutnost očekávání „někoho jiného“ – toho, který přichází v Božím jménu.
    Třetím prvkem je sám národ, který na základě Janova kázání koná pokání a jako nový lid exodu odchází do pouště (v. 5). Lidé, kteří vyšli vstříc Janu Křtiteli a přijali jeho poselství o nutnosti obrácení, se stávají novým lidem. Společně se pak mohou vydat na cestu tam, kde zní Boží slovo, aby se jím nechali obnovit.

                                                                                                             (Lectio divina 1, 98-99)

1 | 2 >>

Kontakt

Římskokatolická farnost sv. Petra a Pavla, apoštolů
Hradní 19
Nový Hrádek
549 22

731 128 641

Vytvořeno službou Webnode