DOBA ADVENTNÍ

  • 08.12.2018 21:24

    Č a s d o b y a d v e n t n í…

    Radost z očekávání a jistota příchodu

    Boží slovo doby adventní reaguje na očekávání a hledání člověka a jasně pojmenovává to, co člověk cítí ve svém srdci a ve své mysli, i když to nedokáže jasně pojmenovat; zve člověka, aby neochaboval ve svém očekávání, a zvěstuje mu, že se jeho očekávání naplňuje.
     Jako bdělá stráž nás ujišťuje, že nečekáme na žádného Godota, který nikdy nepřijde, ale na někoho, kdo již přichází. Na naši otázku „Strážce, kolik zbývá
    z noci?“ odpovídá: „Přichází jitro“ (Iz 21,11-12).

    Tento „mezičas“, který nás dělí od příchodu Pána, je naplněn radostným rozechvěním, tak dobře známým snoubence z Písně písní:

      „Hlas mého miláčka! Právě přichází, běží na horách, skáče po pahorcích. Hle – už stojí u naší zdi“ (Pís 2,8-9;  čte se 21. prosince).

      „Naše duše vyhlíží Hospodina, on sám je naše pomoc a štít. V něm se raduje naše srdce“ (Žl 32; čte se 21. prosince)

    Příprava

    Tento radostný čas se vyznačuje přípravou srdce: připravit cestu, vyrovnat ji, oddělit zrno od plev, vykonat očistnou koupel.

    „Hlas volá: Na poušti připravte Hospodinovi cestu, v pustině urovnejte stezky našemu Bohu! Každé údolí ať se zvýší a každá hora a pahorek ať se sníží. Co je křivé, ať se napřímí, co je drsné, ať se narovná!“ (Iz 40,3-5)

    „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království“ (Mt 3,2).

     

          (Převzato a upraveno dle: Lectio divina 1)

     

  • 02.12.2018 12:20

    Č a s d o b y a d v e n t n í…

     

     

     

    Člověk třetího tisíciletí i doby, která si říká „postmoderní“, prožívá často napětí mezi očekáváním a neočekáváním. V některých oblastech života už totiž není schopen očekávat vůbec nic. Proto se spokojuje s tím, co mu právě přináší jen náhoda – anebo se domnívá, že všechno co dělá, záleží jen a čistě na jeho vlastní píli a vůli.
    Pohlédneme-li na život dnešního člověka, možno říci, že oproti dávným dobám neudělal vlastně výrazný krok vpřed. Stále se dotazuje na svůj osud hvězd, své štěstí svěřuje různým mágům, a aby získal nový elán, sahává často po drogách apod. Často si ani neuvědomuje, že nosí ve svém srdci očekávání spásy, ale na druhé straně se stále znovu přesvědčuje, že jen svým rozumem, silou ani vůlí spásu nikdy nezíská. Je možné, aby toto očekávání, jakkoli snad mlhavé, nebylo naplněno a zůstalo jako navždy neutěšitelný nářek?
    Známý je příběh dvou žebráků, kteří čekají na jistého Godota ⁰ – doufají navíc, že u něho naleznou přístřeší. Neznají ho však a ani nevědí, kde a kdy by se s ním mohli setkat. A tak všechen svůj čas marní prázdným čekáním. Jenže přicházejí zprávy, že onen neznámý nepřijde dnes, ale až zítra. Jenže dalšího dne stejná zpráva…

    Může se zdát, že dnešní člověk je odsouzen ke statické  účasti v dramatu stejně absurdním. Nemá-li být i naše čekání stejně nesmyslné, je nezbytné, aby ten, na kterého čekáme, konečně přišel a my se s ním mohli setkat.
    Očekávat toto setkání však znamená být připraven, bdělý a pozorný. Očekávání velí očím, aby zpozorněly a rukám, aby byly připraveny. Vše je  obráceno vstříc budoucnosti a srdce naplněno vnitřní jistotou, že přichází úsvit, v němž konečně již potkáme Jeho.
    A začne slavnost

     

    ⁰ Samuel Beckett, Čekání na Godota (1952)

     

                                     (Převzato a upraveno dle: Lectio divina 1)

     

  • 23.12.2017 15:46

    4. NEDĚLE ADVENTNÍ

    Evangelium poslední neděle letošního Adventu (cyklus B) nám přibližuje jeden z vrcholných okamžiků dějin lidstva – zvěstování mateřství Panně Marii.

     Evangelium: Lk 1,26-38
    Počneš a porodíš syna.

    Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu a ta panna se jmenovala Maria. Anděl k ní vešel a řekl: "Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou!" Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat. Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat
    nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce." Maria řekla andělovi: "Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám." Anděl jí odpověděl: "Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní. Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna
    a je už v šestém měsíci, ačkoliv byla považována za neplodnou. Vždyť u Boha není nic nemožného." Maria řekla: "Jsem služebnice Páně; ať se mi stane podle tvého slova." A anděl od ní odešel.

     Lukášův text o zvěstování přináší dvě základní témata: zvěstování narození Ježíše a Mariino povolání za služebnici Páně.
    Ježíš Kristus je představen jako „znamení“ Boží věrnosti, s níž Bůh pamatuje na zaslíbení daná Davidovi: „Bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce“. V Ježíši se setkávají a uskutečňují všechny prvky zaslíbení daného Davidovi: Ježíš je Mesiáš z rodu Davidova, on je Syn učiněný člověkem, nový chrám, Bohem připravený dům, v němž se může setkat Bůh a člověk. Boží lid – Jakubův dům – nachází v Ježíši krále, který uskutečňuje pravý ideál království – ideál spravedlnosti, pokoje a bratrství.
    Všechno vychází z působení Boha, z jeho věrnosti a jeho daru. Evangelium však zároveň představuje postoj Panny Marie, která svým souhlasem umožňuje uskutečnění tohoto daru. Maria je protikladem Davida: nemá veliké plány, nezaujímá ve společnosti místo, díky němuž by mohla ovlivňovat záměry druhých, ale její dům je zcela otevřen, když k ní vchází anděl jako Boží posel. Maria pevně věří, že Bůh je věrný, a dává se k dispozici pro jeho plán: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova“.

                                                                                                       (Lectio divina 1, 195-196) 

  • 16.12.2017 23:15

    3. NEDĚLE ADVENTNÍ

    Také v evangeliu třetí neděle cyklu B, ze kterého o letošním adventu čteme, hraje významnou úlohu Jan Křtitel, předchůdce Páně.

    Evangelium: Jan 1,6-8.19-28
    Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte.

    Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil
    o světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, jen měl svědčit o tom světle.
    Toto je Janovo svědectví, když k němu židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: "Kdo jsi?" Vyznal to a nezapřel. Vyznal: "Já nejsem Mesiáš." Zeptali se ho: "Co tedy jsi? Eliáš?" Řekl: "Nejsem." "Jsi ten Prorok?" Odpověděl: "Ne." Řekli mu tedy: "Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo nás poslali. Co říkáš sám o sobě?" Řekl: "Já jsem hlas volajícího na poušti: 'Vyrovnejte cestu Pánu', jak řekl prorok Izaiáš." Někteří z poslů byli farizeové. Ti se ho zeptali: "Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?" Jan jim řekl: "Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánků." To se stalo v Betánii na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil.

    Poslední věta dnešního evangelia (verš 28) nás informuje o tom, že Jan Křtitel koná svou službu v „Betániii na druhé straně Jordánu“. Betánie znamená „dům svědectví“. Skutečnost, že Jan působí právě tam, může mít symbolický význam: každé společenství se totiž musí stát domem svědectví.
    Celé dnešní evangelium nám vysvětluje, v čem vlastně spočívá svědectví. Tváří v tvář těm, kteří se ho dotazují, aby si ověřili Janovu identitu, odpovídá Jan tím, že odkazuje na Ježíše: „On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle“.

    V Janově evangeliu není Křtitel jen kazatelem nebo asketou, nýbrž dokonalým příkladem svědka – společenství křesťanů se musí vyznačovat postojem Jana Křtitele: nikdo nemůže říci „já to jsem“, ale všichni mají ukazovat na Ježíše Krista. Zároveň ale každý má a může být Ježíšovým „znamením“ pro ty druhé, se schopností Křtitelovou stále se umenšovat. Každý je potřebným – ba dokonce nezbytným – znamením.
    Když evangelista představuje Jana Křtitele, ukazujícího na Ježíše, říká nám tím, že pravda je už mezi námi: „Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte“ (v. 26). Tento výraz se odvolává na starozákonní téma skryté moudrosti, kterou mohou lidé poznat jedině tehdy, až se sama zjeví. Touto moudrostí, která se zjevuje člověku, je sám Ježíš…   

             (dle Lectio Divina 1, 149-150) 

1 | 2 | 3 >>

Kontakt

Římskokatolická farnost sv. Petra a Pavla, apoštolů
Hradní 19
Nový Hrádek
549 22

731 128 641

Vytvořeno službou Webnode