3. NEDĚLE ADVENTNÍ
16.12.2017 23:15
Také v evangeliu třetí neděle cyklu B, ze kterého o letošním adventu čteme, hraje významnou úlohu Jan Křtitel, předchůdce Páně.
Evangelium: Jan 1,6-8.19-28
Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte.
Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil
o světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, jen měl svědčit o tom světle.
Toto je Janovo svědectví, když k němu židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: "Kdo jsi?" Vyznal to a nezapřel. Vyznal: "Já nejsem Mesiáš." Zeptali se ho: "Co tedy jsi? Eliáš?" Řekl: "Nejsem." "Jsi ten Prorok?" Odpověděl: "Ne." Řekli mu tedy: "Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo nás poslali. Co říkáš sám o sobě?" Řekl: "Já jsem hlas volajícího na poušti: 'Vyrovnejte cestu Pánu', jak řekl prorok Izaiáš." Někteří z poslů byli farizeové. Ti se ho zeptali: "Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?" Jan jim řekl: "Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánků." To se stalo v Betánii na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil.
Poslední věta dnešního evangelia (verš 28) nás informuje o tom, že Jan Křtitel koná svou službu v „Betániii na druhé straně Jordánu“. Betánie znamená „dům svědectví“. Skutečnost, že Jan působí právě tam, může mít symbolický význam: každé společenství se totiž musí stát domem svědectví.
Celé dnešní evangelium nám vysvětluje, v čem vlastně spočívá svědectví. Tváří v tvář těm, kteří se ho dotazují, aby si ověřili Janovu identitu, odpovídá Jan tím, že odkazuje na Ježíše: „On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle“.
V Janově evangeliu není Křtitel jen kazatelem nebo asketou, nýbrž dokonalým příkladem svědka – společenství křesťanů se musí vyznačovat postojem Jana Křtitele: nikdo nemůže říci „já to jsem“, ale všichni mají ukazovat na Ježíše Krista. Zároveň ale každý má a může být Ježíšovým „znamením“ pro ty druhé, se schopností Křtitelovou stále se umenšovat. Každý je potřebným – ba dokonce nezbytným – znamením.
Když evangelista představuje Jana Křtitele, ukazujícího na Ježíše, říká nám tím, že pravda je už mezi námi: „Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte“ (v. 26). Tento výraz se odvolává na starozákonní téma skryté moudrosti, kterou mohou lidé poznat jedině tehdy, až se sama zjeví. Touto moudrostí, která se zjevuje člověku, je sám Ježíš…
(dle Lectio Divina 1, 149-150)