LITURGICKÝ ROK

  • 27.09.2018 13:00

    Svatý Václav nás provází už přes 1000 let

    Svatý Václav je postavou, která provází České dějiny více než tisíc let, což je dlouhá doba. Ve světle legend je Václav představován jako vzdělaný vladař, dobře vychovaný babičkou Ludmilou a kněžími, úspěšně vládnoucí a přitom zbožný, vedoucí život spíš mnišský než světský. Jak se ale na něj dívat dnes,
    v souvislostech dnešní doby? Zkusme přijmout výzvy, které nám i přes prostor tisíci let dává.

    Václav nehledal okamžitý prospěch
    Na čem tento muž v životě stavěl? Rozhodně se nevyhnul své životní vladařské roli. Ale tím jeho život nevrcholil a neskončil. Jeho zakotvení bylo v křesťanské víře, která ztvárňovala jeho život. A to nebylo v jeho okolí obvyklé. Bylo to možná stejně nesamozřejmě, jako je tomu u nás dnes. A Václav, i ti, kdo ho vychovávali, zejména jeho babička Ludmila, tuto odlišnost od okolí pěstovali a nesli, i když jim život nakonec neusnadnila. Jinak řečeno: Václav se nezabýval jen tím, čím se zabývali ostatní a nestavěl jen na tom, co přineslo okamžitý prospěch. Máme také tuto úroveň?
    Václav stál u základů křesťanské Evropy
    Další otázka se týká širších souvislostí. Kníže Václav byl spolubudovatelem, základů křesťanské Evropy. Té Evropy, ve které se – přes mnoho krutostí – vypěstovala úcta k životu, chápání života jako součásti dějin, péče o potřebné
    a bezmocné, nádherné plody výtvarného, slovesného i hudebního umění, rozvinutá filozofie a nakonec i rozvinuté přírodní vědy.
    Jaký vzor nabízíme mladým lidem dnes? Rytíře nebo švindlíře?
    A co my dnes, jakou civilizaci, jakou Evropu dnes společně vytváříme? Jakou roli hraje v našem snažení péče o věci trvalé, jakou péče o to, co dnes koupíme, pozítří zahodíme? Jakou roli v této civilizaci hraje moudrost, kterou nelze zaměnit ani za vychytralost, ani za peníze? Spoluvytváříme civilizaci, ve které má čestnost důležitou roli? Jaký vzor nabízíme mladým lidem? Rytíře nebo vychytralého švindlíře?
                                                                                                                  (Autor: A. Opatrný;  převzato z www.pastorace.cz)

     

  • 27.09.2018 12:59

    Archandělé Michael, Gabriel a Rafael (svátek 29. září)

    Kdo jsou Svatí archandělé?
    Svátek tří archandělů, který se slaví dne 29. září – spolu s památkou všech svatých andělů, připadající na den 2. října, oslavuje anděly jako prostředníky mezi tajemným a vše převyšujícím Bohem na jedné straně a lidskými dějinami a lidskými životy pak na straně druhé. Díky andělům můžeme vidět a vnímat spásnou přítomnost věčného a nekonečného Boha mezi námi.

    Michael
    S Michaelem, jehož jméno je v hebrejštině přímo vyznáním víry („Kdo je jako Bůh?“), se setkáváme především v Knize proroka Daniela. V této knize čteme, že nakonec „povstane Míkael, velký ochránce, a bude stát při synech tvého lidu“. Tento slavnostní titul, jenž z něho činí „archanděla“, souvisí s představou o nebeském soudním dvoře, který Boha obklopuje. Zasedají v něm –podobně jako u pozemského soudu – andělé různého stupně a různé důstojnosti. Tuto židovskou tradici přejalo
    i křesťanství, neboť i ono hovoří o „andělských kůrech“ (Trůny, Panstva, Knížectva, Mocnosti, Ctnosti...). Michael, jak Kniha proroka Daniela několikrát připomíná, je „jeden z prvních andělských knížat“. Podle proroka Daniela mají svého andělského „knížete“ i jiné národy.

    Když prorok hovoří o těchto nadpřirozených bytostech, chce tím zdůraznit, že dějiny nejsou pouze v rukou pozemských vládců a neřídí se pouze jejich záměry, ale že dějinám vládne ještě jiná síla a jiný záměr, který chce Bůh uvádět do života právě prostřednictvím svých poslů – andělů.
    Jako ochránce Božího lidu bojuje Michael i s úhlavním nepřítelem věřících – satanem, a právě v této podobě se s ním setkáváme ve 12. kapitole Zjevení svatého apoštola Jana. Zde vede lítý boj s rudým drakem (majícím barvu krve násilně prolité v lidských dějinách), jenž symbolizuje utlačovatelskou moc. Michael v tomto boji hájí ženu a jejího právě narozeného syna, kteří představují Boží lid a církev, v níž je Kristus neustále přítomen (pozdější tradice bude v ženě spatřovat Ježíšovu matku Marii). V knize Zjevení se říká: „Tehdy nastal na nebi boj: Michael a jeho andělé se dali do boje s drakem; drak a jeho andělé se postavili proti nim, ale neobstáli a přišli
    o svoje místo na nebi. Velký drak – starý had, nazývaný ďábel a satan, svůdce celé země – byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním“ (Zj 12,7–9).
    Michael je zde tedy vylíčen jako bojovník dobra, který přichází bránit spravedlivé
    a vyráží do boje proti utlačovatelským silám zla, jež se zahnízdily ve světových říších a rozpoutávají války.
    Archanděl Michael se objevuje i v jedné nepříliš známé, ale velmi zajímavé novozákonní knize – v Listu svatého apoštola Judy. Tady se Michael střetává s ďáblem, aby vyrval z jeho moci tělo právě zemřelého Mojžíše. Je to ohlas starobylé židovské tradice.

    Gabriel
    S archandělem Gabrielem (hebrejsky „muž Boží“, a tedy „silný muž“) se setkáváme nejprve v Knize proroka Daniela a hned je zřejmé, jaké je jeho hlavní poslání – je to anděl, který vykládá zvláštní a nesnadno srozumitelná vidění. V Novém zákoně se ukazuje jako zvěstovatel příchodu Mesiáše. Nejprve při obětování v jeruzalémském chrámu se zjevuje otci Jana Křtitele Zachariášovi a potom Marii v jejím domě
    v Nazaretě. Slova, jimiž se anděl obrací k budoucí Kristově matce, se netýkají jen příslibu, že se jí narodí syn, jako tomu bylo u Zachariáše, ale už naznačují, jak přelomovou osobností Ježíš bude: „Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida. (...) Dítě bude nazváno svaté, Syn Boží.“ Gabriel je tedy zvěstovatel mesiášských časů a ohlašovatelem ústřední události dějin spásy.

    Rafael
    Třetím archandělem, který se připomíná o svátku 29. 9., je Rafael, s nímž se setkáváme pouze v biblické knize Tobiáš. Jeho jméno v hebrejštině znamená „Bůh uzdravuje“ a přesně odpovídá andělově úloze v tomto poutavém vyprávění.  Rafael říká: „Já jsem Rafael, jeden ze sedmi andělů, kteří jsou připraveni, aby vcházeli před Hospodinovu slávu.“

    Je zřejmé, že poslání, s nimiž k lidem přicházejí Michael a Gabriel, mají oficiální podobu a týkají se dějin a celých národů, zatímco Rafael vystupuje jako anděl provázející člověka všedním životem, který na sebe bere lidskou podobu, aby nám byl co nejblíž a mohl nás vést životem jako opravdový „anděl strážný“. Je to přítel, jenž radí a povzbuzuje, je to viditelná přítomnost neviditelného Boha, nesmírně milujícího své tvory. V Bibli se Rafael objevuje jen v knize Tobiáš, ale zmínky o něm nacházíme i v různých apokryfech. Pro svou moc uzdravovat je vzýván jako divotvůrce a jako patron všech, kdo se starají o nemocné.


    Svátek tří archandělů, který se slaví dne 29. září – spolu s památkou všech svatých andělů, připadající na den 2. října –, oslavuje anděly jako prostředníky mezi tajemným a vše převyšujícím Bohem na jedné straně a lidskými dějinami
    a lidskými životy na straně druhé. Díky andělům můžeme vidět a vnímat spásnou přítomnost věčného a nekonečného Boha mezi námi.                                                                                                                                                                                                         (převzato z www.pastorace.cz)

1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Proč  se  vůbec

modlit  růženec ?

Lidé se mě často ptají, jestli se modlím růženec. Myslí si, že já jako moderní kněz, co jde s dobou, to přenechávám „bigotním  ženským“.

Modlím se ho každý den a rozjímám o něm.

Růženec mám nesmírně rád.

Modlím se ho na malinkém kulatém růženci -

- je to praktické a přitom nenápadné.

 

Rodinné  album  Panny  Marie

 

Růženec je rozjímání o dvaceti zásadních okamžicích  Ježíšova života, které prožívá také jeho matka. S růžencem můžeme rozjímat o Kristově životě a o nejzávažnějších momentech v životě jeho matky. Je to skvělé rodinné album. Střídá se v něm radost s utrpením a končí nádherným oslňujícím světlem: vzkříšením.

Otevřme rodinné album Panny Marie

a uvažujme o velkých okamžicích jejího života!

Vzývejme ji v modlitbě růžence.

Mějme stále v kapse „růžencové kolečko“,

které nám ulehčí kdykoliv a kdekoliv říkat

prostě jako dítě: „Zdrávas Maria…“

Omílání  stále  stejné  modlitby

 

Jednou z námitek proti růženci je tvrzení, že je to „omílání stále stejné modlitby, což unavuje a člověk při tom pak myslí na jiné věci“.  Myslím si ale, že opakuješ-li modlitbu „Zdrávas Maria“ soustředěně, pak, i když se občas v mysli odchýlíš, zůstáváš v proudu, v dechu lásky, který tě nese a oživuje. Růženec tě tak uvádí do povznášejícího ovzduší.

Modlitba totiž nepřitahuje nebesa k zemi. Je to povznesení tvého srdce k Bohu, který ví lépe než ty, co potřebuješ.

 

Bůh  počítá  i  s  (námi)  malými

 

            Bůh vždycky vykonal velké věci s malými a bezvýznamnými. Nedává přednost „hrdinům“, jako je Rambo nebo Schwarzenegger. V televizi vidíš chlapy svalnaté, pěkné na pohled, jak překonávají všechna nebezpečí a překážky. A ty jim věříš! Sdělovací prostředky ti říkají: „Nejsi-li krásný ani prachatý, ani svalnatý, mimořádně inteligentní, platíš za blbce.“  Bůh si však naštěstí počíná jinak!

 

Proč  se  vůbec  obracet  k Marii?

 

Pokud  měl člověk milující mámu, něžnou, pozornou, vždycky k dispozici, mazlivou, ráznou i laskavou, spravedlivou a schopnou říci i „ne“, dostal tak parádní výbavu. Moje máma je taková. A taková byla Maria. Jestli ale tvá matka nebyla taková, jakou jsi chtěl mít, tím spíše a  více se obracej k Marii!

 

Zpracováno podle knihy „Setkání s Marií“ od Guy Gilberta - kněze

pařížského podsvětí.  Vydalo Karmelitánské nakladatelství 2002

 

 

Kontakt

Římskokatolická farnost sv. Petra a Pavla, apoštolů
Hradní 19
Nový Hrádek
549 22

731 128 641

Vytvořeno službou Webnode