VÁNOCE

  • 06.01.2018 20:45

    6. leden - Slavnost ZJEVENÍ PÁNĚ

    KLANĚNÍ TŘÍ KRÁLŮ

    Svátek Zjevení Páně, lidově zvaný sv. Tří králů, je svým obsahem téměř totožný se svátkem Narození Páně.

    V obou jde o to, že se Bůh zjevuje jako člověk, dokonce jako právě narozené dítě. K tomuto dítěti nejprve přiběhnou prostí pastýři, kteří slyší jásající anděly ohlašující slávu Boží na výsostech a dobrou vůli a pokoj lidem na Zemi. Ti přijdou pohnuti vnitřním puzením, které vychází z jejich srdce. Jdou za tím, kdo je jako oni, kdo patří do Izraele. K témuž dítěti o něco málo později dorazí i králové-mudrci, kteří z pohybu a postavení hvězd neomylně vyčtou, že se narodí velký král, a to v Izraeli.

    Jsou to cizinci a jinověrci. Je úsměvné, jak tito mužové vědy, moderně řečeno intelektuálové, kteří se dobrali poznání o narození Krále králů složitými výpočty a věděli o něm dříve, než k narození došlo, přijdou pozdě. Prostí pastýři jsou už zase zpátky u svých stád, když do Betléma vstupují učenci. Je tu skryto jakési ponaučení.

     
    Cesta rozumu může vést nespásnému setkání s Bohem, ale je složitá a dlouhá, protože vede všemi možnými oklikami pochyb. Cesta srdce je daleko přímější, ale vyžaduje, aby srdce bylo citlivé a vnímavé. V druhém svátku se tedy Kristus zjevuje pohanům a v postavách svatých králů je zosobněno přijetí Krista za krále všech.

         Tento svátek Zjevení bychom mohli z hlediska lidstva chápat jako svátek přijetí nebo uznání Krista. Scéna klanění králů přinášejících dary připomíná holdování velmožů a králů vazalských zemí nově korunovanému králi.  V linii tohoto uznání Kristovy vlády stojí dodnes to, že v tento den znamenáme dveře svých domů a domovů trojím křížkem a písmeny C, M a B. Tímto znamením se totiž přihlašujeme obnovenému království Božímu a tím vymezujeme prostor, v němž uprostřed rozlámaného, zlého a hříchem opanovaného světa chtějí křesťané žít plně podle řádu a zákona Božího. Tři známé litery nejsou začáteční písmena jmen králů: Kašpar, Melichar, Baltazar. Je to sice starobylý, přece však pozdní výmysl. Ta zkratka znamená:
    Pán žehnej tomuto domu.

    Hluboký smysl svátku zjevení Páně nám přibližují obrazy gotických malířů. Ne vždy je to, co bude dále popsáno, přesně stejné, ale základní smysl zůstává. Pro tento výklad se přidržíme na symboly bohatého, krásného, ale dobře čitelného obrazu z oltářního cyklu Mistra Vyšebrodského.

          Na jeho desce vidíme Ježíška sedět na klíně Mariině. Ta, oblečena jako královna, sama sedí na trůně. Maria, lidská dcera, reprezentuje zde Zemi
    a celé stvoření. Kristus na jejím klíně je králem všeho stvořeného. V horní části obrazu jsou ovšem vidět andělé, služebníci Boží, kteří vedou krále
    a vlastně je ke Kristu uvádějí. Králi země slouží andělé, což jasně ukazuje, že je to Bůh, nebeský král.

    Postavy králů mají celou řadu významů. Předně znamenají tři fáze lidského života. Jeden je mladý, druhý je zralý muž, třetí je stařec.  Říká se tím, že Kristus je Pánem každého života od počátku do konce. Králové jsou však
    i vladaři všeho pozemského času. Mladý král je králem budoucnosti. Na našem obraze je oblečen do zeleného roucha naděje. Překvapivé je, že králem přítomnosti je král stařec. Ten na obrazech zpravidla klečí u Ježíška a něco koná. Na našem obraze jednak líbá ručku dítěte, jednak mu podává dar zlata. Králem přítomnosti, tohoto právě probíhajícího děje, je král stařec proto, že jsoucí okamžik brzo přejde do velikého prostoru minulosti. Právě tak jako stařec upadne do spánku smrti. Zralý muž, který stojí trochu nakloněn nad ním, je pak králem minulosti. Nedejme se zmást tím, že se jeví proti starci velmi mladě. Zralost a plnost žití přichází v gotické představě teprve v hodině smrti. Smrt také zastavuje čas života, takže v této plnosti uzrání již navždy zůstaneme. Dalo by se říci, že každý v plné síle své osobnosti. Tento král je králem snědé, až i černé tváře. To ovšem není způsobeno sluncem, jak zpívá sazemi umouněný chlapec při tříkrálové koledě.  Je to způsobeno stínem smrti, který leží nad minulostí. Tvář jiného krále je ve stínu. V tomto smyslu ukazují králové, že Kristus je Pánem veškerého času, je králem věčně.

    Také dary, které králové přinášejí, mají symbolický význam. Jsou to substance v té době všech známých skupenství. Zlato zastupuje jako dokonalý kov všechno, co je skupenství pevného. Kadidlo zastupuje vše, co je skupenství pevného, a kapaliny zastupuje myrrha. Tu přináší král s temnou tváří, neboť to byla mast užívaná při pohřbech.  Není nic a nikdo, co by se vymykalo z Kristovy Boží suverenity.

    Chceme-li o Vánocích přemýšlet o našem vlastním životě, mohli bychom se dát vést tímto obrazem a ptát se: Je opravdu Kristus Pánem mého života? Odevzdávám mu opravdu všechen čas a patřím mu, ať bdím, či spím, ať jdu, či sedím, ať pracuji, či odpočívám? Jsou moje práce udělány a činy vykonány tak, že mají hodnotu ryzího zlata? Jsou moje myšlenky vonné jako líbezný dech kadidla a stoupají tak moje chvály k nebi? Je řeč, která vytéká z mých úst, když mne sevřou bolest a starosti, ohlašovatelky údělu a smrti, hojivá vonná píseň odevzdanosti? Anebo je to jinak? Je obydlí, které značím jako Kristovo království, vskutku místem harmonického pobývání lidí, kteří se řídí příkazem o vzájemné lásce?

    Budete-li při odpovědích poctiví, přeji Vám, abyste zažili něco jako já. Kladl jsem si ty otázky a byl jsem stále více zahanben.  A tu zazvonil zvonek a stály tam děti, zpívaly tříkrálovou koledu a černý vzadu vystrkoval bradu a já mu záviděl, že ho za chvíli čapne maminka a umyje ho a dá ho spát. A tu mě napadlo, že sna i mne jednou, rozjiveného a umazaného, tak umyjou a uloží spát a až se probudím, budu se usmívat při pomyšlení, že jsem měl černou tvář.

     

    Co všechno?

    Za noci posvátné
    napadne tiše sníh.
    A stopy, kníže, tvé
    zazáří v závějích.

    Zazvoní rolničky
    a vzplane stromeček
    i králů pokora
    u prostých jesliček.

    A jako štěrbinou
    od dveří chrámových
    pruh světla dolehne
    do duší vyprahlých.

    Za noci milostné
    napadne tiše sníh
    a vítr přeříká
    legendu ve větvích.

     

    24. 12. 1957

     

                                          (převzato z: P. Petr Piťha,  Vánoce;  vyd. Poustevník 2008)

  • 06.01.2018 20:34

    3. leden – Nejsvětější Jméno Ježíš

    Jméno Ježíš pochází z řeckého Jesús, odvozeno z hebrejského Ješua, zkrácené formy Jehošua: „Jahve je záchrana“ – „Bůh zachraňuje“. Dítě zrozené z Panny Marie je nazváno Ježíš, „protože zachrání svůj lid od hříchů“ (Mt 1,21).

    Jméno Kristus je odvozeno z řeckého Christos, což je překlad hebrejského mašiah (mesiáš), „pomazaný“.

    Spojení obou jmen: "Ježíš Kristus" pak vyjadřuje, že Ježíš Kristus je pravý Bůh a zároveň pravý člověk přinášející člověku záchranu (spásu).

     

    Nejkratší modlitbou je vzývání Ježíšova jména. Když člověk vysloví slovo Ježíš, dovolává se tím Boha jako * vytržení z nebezpečí * dárce naplněného života * osvobození * vykoupení * spásy * vyléčení * ochrany * vítězství * a * pokoje. Během staletí se pak mezi křesťany vyvinula i tzv. Ježíšova modlitba, která je založena právě na vzývání Jména Ježíš.

     

    Ježíš slibuje těm, kdo se budou při modlitbě dovolávat jeho jména, že budou vyslyšeni (Mk 16,17-18; Jan 14,13-14 a 16,23-24). Sv. Lukáš dosvědčuje na několika událostech (Lk 9,49; 10,17; Sk 3,1-16 a 4,8-12; 16,16-18) účinnost s vírou spojeného vzývání Ježíšova jména.

     

    Ježíš ("Bůh je spása") je Immanuel ("Bůh je s námi“). (srv. Mt 1,21-23)

    Ježíš je nejkrásnější ze všech jmen (ze stejnojmenné písně)         

                                                                         (převzato z www.pastorace.cz

  • 30.12.2017 21:15

    1. leden - Slavnost Matky Boží, Panny Marie

    Evangelium: Lk 2,16-21

     

           Pastýři pospíchali do Betléma a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích. Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom dítěti pověděno. Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom. Pastýři se zas vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno. Když uplynulo osm dní a dítě mělo být obřezáno, dali mu jméno Ježíš, jak ho nazval anděl, než bylo počato v mateřském lůně.

     Snad nejvíce může člověka oslovit dvojí mateřství, které je zde naznačeno.
    Je to jednak mateřství biologické, které dává pozemský život. A potom je tu mateřství duchovní, vyjádřené slovy: "Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom". Toto "mateřství" dává růst Božímu slovu v srdci člověka až do doby, kdy tento růst vydá ovoce. Maria je zde absolutním vzorem a dá se říci, že pro křesťany povinnou cestou k následování.

    Vstupujeme do Nového roku. Pocity, které při tom bývají, není třeba nijak přehánět. Nového je totiž jen tolik, že zas počítáme čas od ledna nanovo a že na konci letopočtu píšeme jinou číslici. Ale přes to se mnoho lidí ptá, co nám tento rok přinese. A v koutku srdce si říkáme - jestli to nebude pro mne dobré, byl bych raději, kdyby se čas zastavil. Jenže my bychom se měli spíš zeptat: co chceme svým blízkým svému okolí, světu, Bohu přinést? Co hodláme v tomto roce vnášet do světa? Chceme vůbec do něj něco přinést? Pokud ano, pokud chceme dokonce přinést něco dobrého, potom se musíme ptát: budeme toho schopni? Jsme takoví, abychom mohli něco dobrého přinášet. A tak se můžeme dostat až k důležité otázce: Kým se staneme v tomto roce? Kým se chci stát já? Do jaké podoby chci dorůstat - chci-li vůbec růst? Pokud jen přemýšlím o tom, co já dostanu, co mi život přinese či nepřinese, potom jsem beznadějný sobec a nemohu tak od života moc očekávat. Ale to nepředpokládám. Věřím, že chcete vnášet do světa dobro: a tak tedy otázka - kým chceme být? Kým se chceme stát? Jaký vzor si pro svou cestu najdeme? Jak by měl vypadat život, který povedeme?

    Než se odhodláme rýsovat si alespoň nějaký životní program, měli bychom si uvědomit, kým jsme, kým jsme jako křesťané. Svatý Pavel nám v listě Galaťanům říká: jste synové. Před Bohem jste synové. Už nejsi otrok, ale syn, a jako syn také dědic skrze Boha. Na tom má stát mé sebevědomí. Křtem jsem se stal synem, nestojím už tedy v životě sám, v nebezpečí, opuštěný. Jsem synem. Mám Otce. Otce, který mi dal život v plnosti. To mne ovšem zavazuje. Ale zároveň mne to osvobozuje, protože jsem synem, který se konec konců pohybuje v tom, co je Otcovo. A který je Otcem veden k cíli. Jenže já jsem také synem, který má svou hlavu, který je nerad závislý a který rád přepíná své síly. Který se snaží udělat svými silami nebe na zemi a vyjde mu z toho občas spíš peklo, nebo jen bezútěšná poušť. Kým bych se tedy měl stávat, kým se snažit být, abych své synovství uplatnil? Abych to, co mi Bůh - Otec dává, rozvinul a neničil? A zde jistě pochopíte, že není právě dnes třeba jít daleko. Slavíme Marii - Matku Syna Božího, bohorodičku. Tu, která přinesla nejcennější plod života - Vykupitele. Slavíme služebnici Páně, která Bohu věnovala celý svůj život, a tak se stala ženou, jejíž život měl neuvěřitelně vysokou hodnotu - ač zůstala celý život v pozadí, neznámá, ba zdánlivě pro dějiny světa zbytečná. Slavíme tu, která "všechna slova uchovávala v srdci a rozvažovala o tom". Tu, která byla naplněna Duchem svatým, která se dala Bohu, jeho plánu. Jestli tedy chceme tomuto světu něco přinést, jestli chceme příští dny i měsíce prožít plodně, potom nám nezbývá, než vědět, že jsme syny a snažit se o životní postoj Mariin. Být Bohu k dispozici. Stávat se lidmi, pro něž je Boží vůle prvou a základní starostí a kteří vědí, že Bůh chce, aby náš život byl plný, a na rozdíl od nás k tomu zná cesty.

    Žijeme rychle a tak taky i dobré věci rádi a často zapomínáme. Zapamatujme si proto pro celý rok jednu větu, jeden obraz: Maria - služebnice Páně. A vracejme se k němu. Může z toho vzniknout náš osobní životní program. Program, ve kterém člověk stojí v životě v podobném postoji, jako Ježíšova matka Maria, služebnice Páně.

     

                                                                                                                                     P. Aleš Opatrný

1 | 2 | 3 >>

Kontakt

Římskokatolická farnost sv. Petra a Pavla, apoštolů
Hradní 19
Nový Hrádek
549 22

731 128 641

Vytvořeno službou Webnode