Doba vánoční - střípky z historických pramenů

22.12.2018 20:30

Doba vánoční - střípky z historických pramenů

      Z vánočního období je pravděpodobně nejstarší slavnost Zjevení Páně, dosvědčuje ji už v první polovině 3. století Klement Alexandrijský. Slavnost zjevení - řecky epifanie - v pohanském světě označovala příchod božstva nebo také slavnostní návštěvu panovníka ve městě či třeba jeho nástup na trůn.

Křesťanský svátek měl zřejmě původně přebít egyptskou pohanskou slavnost narození boha Eóna slavenou z 5. na 6. ledna, při které se slavnostně nabírala voda z Nilu, případně jiné slavnosti východních bohů spojených s kultem slunce.
O křesťanské epifanii bylo na Východě původně připomínáno narození Krista, ale též zjevení jeho slávy vážící se k vodě (křest a proměnění vody ve víno), i další zjevení jeho slávy (návštěva mudrců, nasycení zástupů). Snad nápodobou (podle logiky: přebít svátek narození pohanského boha) bylo v Římě Narození Páně od 4. století slaveno v den nepřemožitelného slunce, tj. 25. prosince, zatímco východní svátek epifanie byl převzat jako připomínka příchodu tří králů (případně křtu v Jordáně
a zázraku v Káně). 

Původ slavnosti Narození Páně 6. ledna nebo 25. prosince by mohl též souviset se stanovením data Ježíšova početí na den stvoření světa, potopy a Kristovy smrti
(tj. 25. března; podle sekty Montanistů 6. dubna). 

Epifanie - Narození Páně a jeho zjevení
       Klement Alexandrijský mluví o snaze určit den narození Páně (nikoli zatím
o jeho oslavě) a zároveň o sektě Basilidiánů, kteří slaví Ježíšův křest vigilií v noci
na 6. ledna. Historik Ammianus Marcellinus popisuje, jak císař Julián Apostata v den epifanie vstoupil do jednoho křesťanského chrámu v Galii. V této době tedy se tedy svátek epifanie musel slavit nejen na Východě, ale také na Západě, v dnešní Francii. Epiphanius ve svém spise proti herezím obhajuje, proč se Kristus musel narodil
6. ledna, a zmiňuje, že tento den se udál také zázrak v Káně. Poutnice Egerie popisuje slavení epifanie ve Svaté Zemi - předchází vigilie na místě Ježíšova narození v Betlémě, procesí do Jeruzaléma, slavnostní bohoslužba i "vánoční" oktáv. Podle Jana Kassiána se ještě v 5. století v Egyptě den Ježíšova narození slavil
6. ledna společně s jeho křtem. 

Narození Páně 25. prosince • Epifanie 6. ledna
      Slavnost Narození Páně slavená 25. prosince musí pocházet až z doby
po Nicejském koncilu (325), protože Ariáni tento svátek neznali a nikdy nepřijali.
Její původ tedy bude ve 2. čtvrtině 4. století, a je snad spojen s částečným převzetím obsahu východního svátku Zjevení Páně v den, kdy se v antickém Římě slavil svátek nepřemožitelného slunce. Na konci 4. století Řehoř Naziánský (Konstantinopol)
ve svých řečech spojuje Narození Páně a epifanii, ale vyděluje připomínku křtu. Augustin dosvědčuje starověké přesvědčení, že Kristus zemřel ve stejný den jako byl počat, a že tedy jeho narození připadá na 25. prosince. Z kázání svatého papeže Lva Velikého lze poznat, že Vánoce a Zjevení Páně byly v 5. století dvě oddělené slavnosti, že Ariáni Vánoce nepřijali, i že bylo nutné bojovat proti křesťanům uctívajícím božské slunce. 

                                   (převzato www.liturgie.cz)

Zpět