16. červen; Slavnost Nejsvětější Trojice (cyklus C)
16.06.2019 21:18
16. červen; Slavnost Nejsvětější Trojice (cyklus C)
Velikonoční doba byla završena svatodušními svátky, ale nebylo dostatečně oslaveno tajemství vnitřního Božího života. Proto dnes zaměříme pohled nejen na události spojené s člověkem, ale
na samotného Boha. Není třeba se bát složitého tématu. Jednoduše nahlédněme úchvatnou skutečnost, čím nebo jak Bůh žije.
1. ČTENÍ
Kniha Přísloví je z větší části tvořena jen výroky o dvou verších.
Ale v 8. a 9. kapitole zazní hymnus na moudrost, což zde není intelekt či chytráctví. Jde o umění žít v souladu s Bohem. Lze za tím slyšet náznaky popisu vlastností Ducha svatého.
Př 8,22-31
Toto praví Boží Moudrost: „Hospodin mě vlastnil na počátku svých plánů, od pradávna před svými skutky.
Od věčnosti jsem utvořena, od začátku, dříve, než povstala země.
Než byly propasti, jsem se narodila, než byly prameny, bohaté vodou, dříve, než byly zaklíněny hory, před pahorky jsem se narodila, dříve, než učinil zemi a shromáždění vod, první hroudy země.
Byla jsem tam, když rozpínal nebesa, když nad propastí vyměřoval obzor, když na výsostech upevňoval oblaka, když dával sílu pramenům oceánu, když určoval moři jeho meze, aby vody nepřekročily jeho břehy, když upevňoval základy země, tu jsem u něho přebývala jak nejmilejší dítě, den co den jsem byla jeho potěšením, před ním jsem si v každou dobu hrála, hrála jsem si na okruhu jeho země, rozkoší mi bylo stýkat se s lidmi.“
ŽALM 8
Člověk je v mnoha ohledech velmi limitován. Z druhé strany je neuvěřitelné, jak mnoho může svými silami či poznáním. To je odraz moudrosti, která je zakotvena v samotném Bohu.
Odpověď: Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi!
Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, – na měsíc,
na hvězdy, které jsi stvořil: – Co je člověk, že na něho myslíš, – co je smrtelník, že se o něho staráš?
Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé, – ověnčils ho ctí
a slávou, – dals mu vládnout nad dílem svých rukou, – položils mu
k nohám všechno:
Ovce i veškerý dobytek, – k tomu i polní zvířata, – ptáky na nebi a ryby v moři, – vše, co se hemží na stezkách moří.
2. ČTENÍ
List Římanům pojednává o tom, jak lze získat ospravedlnění, které nám umožní stanout před Bohem. Ve 4. kapitole se připomíná, že Abrahám uvěřil a bylo mu to připočteno za spravedlnost. Zde svatý Pavel skoro mimochodem uvádí všechny osoby Trojice. Zajímavé je, v jaké souvislosti
a s jakými vazbami.
Řím 5,1-5
Bratři!
Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijeme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme vírou přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha.
Ale nejen to! Chlubíme se i souženími. Víme přece, že soužení plodí vytrvalost. Vytrvalost plodí osvědčenost, osvědčenost plodí naději. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán.
EVANGELIUM
Ještě jednou se vracíme do večeřadla před okamžik Ježíšovy smrti. Pán zde naznačil tajemství Nejsvětější Trojice asi nejvíce ze všech textů novozákonních. Sledujme nejen pojmy Otec, Syn či Duch, ale také slovesa označující jednání jednotlivých osob Trojice.
Jan 16,12-15
Ježíš řekl svým učedníkům: „Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí.“
K ZAMYŠLENÍ
Často se opakuje, že člověk nedokáže proniknout tajemství Boha. Není však třeba chtít všemu rozumět, jako by Bůh byl nějaký stroj. Bůh je především živý, a tak lze nahlédnout jeho život tak, jak vypráví evangelia. Bůh se dává. Nejen člověku, ale především jednotlivé osoby uvnitř Boha se vzájemně činí šťastnými – darují se jedna druhé. Bůh Otec není tatínkem Ježíšovi v lidském pojetí, ale je tím, kdo miluje první. Kristus není Syn ve smyslu potomka, ale je tím, kdo odpovídá na Otcovu lásku. Duch svatý není nějaký jiný potomek Boha Otce, ale je samotnou láskou Otce a Syna. Do tohoto společenství nás Bůh pozval.
Další text k zamyšlení na toto téma:
„Přede mnou můžeš být takový, jaký jsi. Respektuji tvou výjimečnost.“ Nebo lépe: „Můžeš se stát ještě více sám sebou.“
Skutečné společenství podle vzoru Trojice není splynutí ani sloučení. Skutečná láska respektuje odlišnost druhého. Je to, jako by Otec říkal: „Staň se ještě více Synem“, a naopak. Stejně to platí i pro Ducha. Láska nevylučuje odlišnost, naopak: respektuje jedinečnost druhého.
https://www.pastorace.cz/clanky/model-idealniho-souziti-lze-najit-v-bohu?=fm
(převzato z: www.vira.cz)