4. NEDĚLE VELIKONOČNÍ - NEDĚLE DOBRÉHO PASTÝŘE
17.04.2016 21:29
VE STOPÁCH DOBRÉHO PASTÝŘE
Je to několik let zpátky. Končila právě doba vánoční a já vybafl na farníky: pokud letos chcete něco stihnout, tak to neodkládejte – za chvíli bude Advent! Stále vidím jejich překvapené pohledy, ale i tak jim to opakuji rok co rok.
Marné – opravdu marné – jsou povzdechy, jak strašně to letí! Ale je to tak - a čím je člověk starší, tím rychlejší tempo čas nabírá. Ale i čas – jako všechno v našem životě - je v rukou Božích a my můžeme nacházet klid právě v této jistotě. Času nemáme vyměřeno všichni stejně, ale každý má příležitost tuto hřivnu proměnit v hodnotu věčnou.
Každý den si můžeme uvědomit půvab všeho, co nás obklopuje: příroda probuzená k životu, hezké počasí, klid ústraní… krásu Božího stvoření. Jenomže svět není jenom tento můj kout, svět je širší a my chtě nechtě musíme připustit, že ne všem lidem je dobře, že ne všude je právě hezky…
Letošní 25. březen byl Velký pátek a Slavnost Zvěstování Páně tak přeložena až na začátek dubna. Bylo by škoda pominout tuto souvislost, neboť má svůj význam i symboliku.
Papež František a již dříve i Benedikt XVI. vyzývají věřící, aby se modlili Anděl Páně nikoli jen
v poledne, ale třikrát denně. A není těžké pochopit proč; právě v této požehnané modlitbě se vždy znovu vracíme k momentu, který je počátkem dějin spásy lidského pokolení, v prostoru a čase.
Anděl zvěstuje Marii – a přináší jí tu nejpodstatnější zprávu všech dob. Pro ni samu je to nejdůležitější chvíle celého života, který už zde, na zemi, měl příslib nebeského završení. Maria přitakala životu a my to všechno můžeme opakovaně prožívat v modlitbě radostného růžence, který je výzvou i povzbuzením pro každou ženu v požehnaném stavu také v době dnešní, tolik nepřátelské všemu živému.
Nemám rád spekulace, co by bylo, kdyby Maria neřekla své ´FIAT´. Církev Kristova učí, že Maria byla předvykoupena, tedy uchráněna jakékoli poskvrny hříchu dědičného. Tak zřejmě nikdy nebyla Bohu vzdálena a nemohla tedy nikdy vyřknout či vykonat cokoli, co by bylo v rozporu s odvěkou Boží vůlí, jejímž projevem i naplněním je Láska.
25. března byl Velký pátek. Den, kdy Slovo, kterému Maria, povždy Panna, dala skrze své ´FIAT´ život, a které - jako Ježíš Kristus - dotrpělo na dřevě kříže pro naše viny.
Době velikonoční předchází doba postní. Teď, poté, co jsme s naším Pánem prošlapali zastavení Křížové cesty a pocítili tíži jeho utrpení, prožíváme tajemství Prázdného hrobu
a radost Vzkříšení. Přistupujme tedy denně v modlitbách a usebraném rozjímání k okamžikům, kdy se zrodila naše spása.
Slavíme Neděli Dobrého pastýře. A můžeme si říci: Ano, letí to, tolik to letí. Ale pokud kráčím v Jeho stopách, vlastně mi to ani nevadí. Vždyť On přece nejlépe ví, jak je ta moje cesta dlouhá a kolik času právě mně zbývá... V jistotě, kterou Dobrý pastýř dává naší cestě i jejímu cíli, můžeme putovat dále v radosti velikonočního jara.
Ale ani teď nezapomínat prosit, přimlouvat se, děkovat: Ježíši, našemu Dobrému pastýři,
a Marii, Matce Jeho i Matce naší. Amen.
V dubnu 2016 P. Jindřich Tluka
Pravý pastýř a jiní pastýři (4. neděle velikonoční A)
1.5.2017
1. čtení: Skutky apoštolů 2,14a.36–41; 2. čtení: 1. list Petrův 2,20b–25; Evangelium: Jan 10,1–10
Po tři neděle nám církev ukazovala vzkříšení Pána Ježíše Krista prostřednictvím vyprávění o tom, jak se zjevoval učedníkům, a dnes můžeme při slavení liturgie vidět Živého jako Pastýře jeho církve, Pastýře pastýřů svých ovcí (srov. Žid 13,20): on pastýřům i celému stádu ukazuje cestu, kterou je třeba jít.
Jsme v Jeruzalémě a Ježíš právě v sobotu uzdravil slepého od narození – to vyvolalo rozhořčené reakce farizeů (srov. Jan 9). Aby těm, kdo ho odmítají a zavrhují, ukázal autoritu, která mu dává oprávnění takto jednat, pronáší Ježíš svou řeč o dobrém Pastýři (srov. Jan 10,1–21). Izraelský lid znal z vlastní zkušenosti život pastýřů a jejich poměr k ovcím: právě proto bývalo obvyklé obracet se na Hospodina jako Pastýře Izraele (srov. Žl 80,1). Hospodin jako Pastýř vede toho, kdo mu důvěřuje, po správných cestách a přivádí ho na bohatou pastvu a ke klidným vodám (srov. Žl 23,1–3). K tomu využívá lidské pastýře, kteří by měli být zprostředkovateli jeho lásky – ale tihle pastýři někdy „ničí a rozptylují stádo, které pasu“ (Jer 23,1) ...
„Amen, amen, pravím vám“ (Jan 10,1) je zvlášť slavnostní formule, s níž Ježíš otevírá své zjevení. Napomíná naši mysl a srdce, abychom pozorně naslouchali následujícím slovům. První část Ježíšovy řeči se soustřeďuje na kontrast mezi pravým pastýřem a těmi, kteří se sice nazývají pastýři, ale chovají se spíše jako zloději a lupiči. Pastýř vstupuje do ohrady k ovcím dveřmi, což je oprávněný způsob vstupu, zloděj však vstupuje do ohrady jinudy a to, co pak následuje, je důsledkem nelegitimního vstupu. Vrátný je nebeský Otec, který otvírá ovčín pastýři, a ten pak ovce volá jejich jménem a vyvádí je ven. Kráčí před ovcemi. Ovce ho následují, protože naslouchají jeho hlasu, který také umějí rozpoznat. Tímto způsobem se popisuje náš vztah k Pánu Ježíšovi, jenž je jediným pravým Pastýřem našich životů (srov. 1 Petr 2,25): je to vztah založený na naslouchání, poznání a důvěryplném následování. Takový vztah nelze mít k někomu cizímu.
Farizeové však tomuto podobenství neporozuměli, a proto Ježíš používá další obraz, když řekne. „Amen, amen, pravím vám: Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mě, bude zachráněn; bude moci vcházet i vycházet a najde pastvu“ (Jan 10,7.9). Nyní se propojují obrazy pastýře a dveří do ovčína, takže vytvářejí nerozdělitelnou jednotu. Ježíš je dobrý Pastýř, který „dává za ovce svůj život“ (Jan 10,11), je také cesta, která člověka přivádí k Otci (srov. Jan 14,6), a tato cesta se pro nás, pro jeho ovce, stává dveřmi. On je zároveň prostředníkem spásy, ba spásou samotnou. Cesta, tedy styl, jakým Ježíš vedl svůj život, se stala stezkou, po níž máme kráčet my, jeho učedníci, pokud chceme dospět k plnosti spásy.
Úplně opačně je to podle Ježíše s těmi, kdo se za pastýře jen vydávají: „Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neuposlechly“ (Jan 10,8). Zde Ježíš nemá na mysli lidi první smlouvy – není pochyb o tom, že mnozí věrní pastýři a proroci Izraele od Abraháma po Jana Křtitele prošli k ovcím dveřmi. Ale přišli jiní a vznášeli neospravedlněné nároky: falešní mesiášové a lžiproroci, kteří hledali vlastní slávu (srov. Jan 7,8). Tyto falešné pastýře tvrdě kritizovali již proroci Jeremiáš (srov. např. Jer 23,1–3) a Ezechiel (srov. např. 34,1–10)...
Ježíšův pohled se však obrací také na pastýře své církve a napomíná je ostrými slovy, aby bděli nad tím, jak si počínají: „Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a působil zkázu. Já jsem přišel, aby měly život a aby ho měly v hojnosti“ (Jan 10,10). Ano, ti, kdo v církvi naplňují službu vedení ovcí, jsou Ježíšem napomínáni: stojí totiž před alternativou být pastýři, kteří se starají o ovce s láskou a dávají za ně svůj život, anebo se chovat jako zloději a lupiči, kteří pasou sebe samotné, čímž berou stádu jeho život a to se pak rozděluje a rozptyluje. Vzorem jim může být sám Ježíš, který je Pastýřem pastýřů (srov. 1 Petr 5,4) a který „když ...uviděl velký zástup, bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře“ (srov. Mk 6,34)
(převzato z www.vojtechkodet.cz)