V á n o č n í z v ě s t
30.12.2017 21:06
Zeptáte-li se běžného chodce na ulici, co jsou Vánoce, dozvíte se nejčastěji, že to jsou svátky míru, štědrosti, radosti nebo dětí. Křesťané samozřejmě řeknou, že jsou to svátky narození Ježíše Krista, a občas někdo řekne, že jsou to svátky zimního slunovratu. Dnes se setkáte i s tím, že dotázaný neví nic. Kromě těch posledních všichni o Vánocích něco říkají, ale žádná z těch odpovědí není úplná.
Křesťanské Vánoce jsou svátky narození a zjevení Páně. Nejstručněji bychom mohli říci, že to jsou svátky připomínající, jak se Pán Ježíš objevil mezi námi. Zrození je přece jakési vynoření. Dítě již čekané, ale zatím nepoznané a nikým nespatřené se objeví a my je uvidíme. To je obsahem svátku Narození Páně 25. prosince. V hodinu, kterou se láme noc a začíná nový den, narodil se v Betlémě Judském Panně Marii Ježíšek. Uviděla ho poprvé tváří v tvář, uviděl ho Josef a uviděli ho pastýři přivolaní podivným světlem a zpěvem andělů. Ti všichni patřili k Izraeli. Dvanáct dní poté slavíme svátek Zjevení Páně (Tří Králů). Tímto svátkem si připomínáme, jak k Ježíškovi došli mudrci z daleké ciziny. Přišli, aby uviděli velikého krále a radovali se velikou radostí, když nalezli dítě a jeho matku. V ten den se z ženy narozený Syn Boží zjevil pohanům. Tyto dva sváteční dny ohraničují vlastní vánoční svátky. … Je to vskutku týž svátek slavený dvakrát v různé podobě. Zatímco křesťanský západ položil důraz na prvou podobu a za hlavní svátek Vánoc považuje 25. prosinec, položil křesťanský východ hlavní důraz na druhou podobu a nejvýznamnějším dnem je tam 6. leden. …
To, že jsou Vánoce označovány jako svátky radosti, má možná ještě starší základ. Vánoce leží na severní polokouli v době zimního slunovratu. Postup noci, která hrozila zavalit a ovládnout vše, je zastaven. Ohlášení návratu slunce bylo už v nejdávnějších dobách důvodem k radosti. Stačí pak jen malý krok v rozvoji náboženského myšlení, aby v návratu slunce byl spatřován také smírný moment. Pohněvané božstvo života a úrody se začalo vracet. …
Pro nás jsou Vánoce svátky Božího narození. Celý jejich obsah je vystižen jedinou větou prologu Evangelia sv. Jana: Slovo tělem učiněno jest (1,14). Tuto větu chápeme především v tom smyslu, který říká něco o Bohu. Slovo (v řeckém originálu je Logos, což je smysl slova) stalo se tělem. Víme, že jde o druhou Božskou osobu a že je to ten, skrze něhož je všechno stvořeno. …
Logos, tajemný a mocný smysl Boha, se stal člověkem. Přišel viditelně na tento náš svět. Nejde o žádné nedosažitelné setkání. Veliký příběh křesťanských Vánoc neleží někde mezi nedostupnými hvězdami, ke kterým vzhlížejí pohané oslavující slunovrat. Do Betléma je možné se vydat. Vydali se tam pastýři i králové. Můžeme se tam vydat i my. Pastýři i králové byli vedeni hvězdou a anděly, Božími posly z nebes, nenalezli Marii a děťátko položené v jeslích. Křesťanské Vánoce nám oznamují Boží přítomnost a Boží blízkost. Když si to dobře uvědomíme, pochopíme, že je zcela samozřejmé, proč Kristus stále vyzývá, abychom byli bližními, těmi, kdo jsou si blízko. On sám je od počátku nositelem této blízkosti.
(převzato z: Petr Piťha, Vánoce; vyd. Poustevník 2008, kráceno)