LITURGICKÝ ROK
-
17.03.2020 12:50
Povolání sv. Josefa se týká i každého z nás (papež František)
„Josef udělal, jak mu anděl Páně přikázal:
vzal svou ženu k sobě“ (Mt 1,24).S NAPROSTOU VĚRNOSTÍ I TEHDY, KDYŽ NEROZUMÍ
Bůh svěřuje Josefovi poslání, aby byl ochráncem Marie a Ježíše, ale také celé církve. Josef toto své poslání naplňuje diskrétně, pokorně a mlčky, ale také ustavičnou přítomností a naprostou věrností i tehdy, když nerozumí. Je po boku Marie, svojí nevěsty v klidných i obtížných chvílích života.
Jak prožívá Josef své povolání ochránce? V ustavičné pozornosti vůči Bohu, otevřenosti k Jeho znamením, disponibilitě k Jeho plánu, nikoli svému. Josef je „ochráncem“, protože umí naslouchat Bohu, nechá se vést Jeho vůlí, a právě proto má větší vnímavost pro lidi, kteří jsou mu svěřeni. Dovede číst události realisticky, je pozorný k tomu, co se děje kolem, a umí přijmout ta nejmoudřejší rozhodnutí.
S LÁSKOU CHRAŇME TO, CO NÁM BŮH DAROVAL
Chránit veškeré stvoření, krásu stvoření, znamená respektovat každé Boží stvoření i prostředí, ve kterém žijeme. Znamená chránit lidi, pečovat o lidi,
o každého člověka s láskou, zvláště o děti, o staré lidi, o ty, kteří jsou nejkřehčí
a kteří se často ocitají na periferii našeho srdce.Znamená to vzájemně o sebe pečovat: v rodině, kde se manželé vzájemně ochraňují, potom pečují o děti a postupně pak děti začínají ochraňovat rodiče. Znamená to upřímně prožívat přátelství, které je vzájemně poskytovanou ochranou v důvěrnosti, v úctě a dobru. Vlastně všechno je člověku svěřeno
do ochrany; je to odpovědnost, která se týká nás všech.SÍLA, ODVAHA, ALE I NĚHA
Péče a ochrana vyžaduje dobrotu, je třeba žít ji s něhou. V evangeliích se svatý Josef jeví jako silný, odvážný a pracovitý muž, ale z jeho duše vysvítá velká něha, která není ctností slabocha, ba naopak, pojí se k síle ducha a všímavosti,
k soucitu a opravdové otevřenosti vůči druhému, ke schopnosti milovat. Nesmíme se obávat dobroty, něhy!Z inauguračního kázání papeže Františka 19. 3. 2013.
Převzato z webu České sekce Radio Vaticana
Redakčně upraveno(převzato z www.patorace.cz)
-
23.02.2020 12:31
Doba postní
Základní význam doby postní
Postní doba je zaměřena k přípravě na slavení Velikonoc. Liturgie doby postní připravuje katechumeny, jejich postupným uváděním do křesťanského života, i věřící, připomínáním křtu a pokáním, na slavení velikonočního tajemství.
V postní době naslouchají věřící horlivěji než jindy Božímu slovu a věnují se modlitbě. Tak se pro ně postní doba stává přípravou na slavení velikonočního tajemství, a to jednak zvláště připomínáním křtu nebo přípravou na jeho přijetí, jednak pokáním. Tento dvojí ráz postní doby ať je v liturgii a v liturgické katechezi postaven do plného světla. (...) Pokání postní doby nemá být jen vnitřní a individuální, ale také zevní a společenské. Kající praxi je třeba podporovat podle možností naší doby i různých zemí a podle životních podmínek věřících.
Doba postní trvá od Popeleční středy až do začátku mše na památku Večeře Páně na Zelený čtvrtek. Od začátku postní doby až do velikonoční vigilie se neříká Aleluja. Středa, kterou začíná postní doba, je všude dnem postu (podle Kodexu kanonického práva se jedná o půst zdrženlivosti masa, kterým je vázán každý křesťan starší 14 let a půst újmy, kterým jsou vázání všichni ve věku 18-60 let); v ten den jsou věřící označováni popelem. Neděle této doby se nazývají: 1., 2., 3., 4., 5. neděle postní. Šestou nedělí začíná Svatý týden, říká se jí "Květná (pašijová) neděle". Svatý týden je zaměřen na Kristovo utrpení po jeho mesiánském vjezdu do Jeruzaléma. Na Zelený čtvrtek ráno slaví biskup mši spolu se svými kněžími a světí při ní oleje a křižmo.
(Dokumenty Sacrosanctum concilium, čl. 109-110; Všeobecná ustanovení o liturgickém roku a kalendáři, č. 27-31)
(převzato z: www.liturgie.cz)
Proč se vůbec
modlit růženec ?
Lidé se mě často ptají, jestli se modlím růženec. Myslí si, že já jako moderní kněz, co jde s dobou, to přenechávám „bigotním ženským“.
Modlím se ho každý den a rozjímám o něm.
Růženec mám nesmírně rád.
Modlím se ho na malinkém kulatém růženci -
- je to praktické a přitom nenápadné.
Rodinné album Panny Marie
Růženec je rozjímání o dvaceti zásadních okamžicích Ježíšova života, které prožívá také jeho matka. S růžencem můžeme rozjímat o Kristově životě a o nejzávažnějších momentech v životě jeho matky. Je to skvělé rodinné album. Střídá se v něm radost s utrpením a končí nádherným oslňujícím světlem: vzkříšením.
Otevřme rodinné album Panny Marie
a uvažujme o velkých okamžicích jejího života!
Vzývejme ji v modlitbě růžence.
Mějme stále v kapse „růžencové kolečko“,
které nám ulehčí kdykoliv a kdekoliv říkat
prostě jako dítě: „Zdrávas Maria…“
Omílání stále stejné modlitby
Jednou z námitek proti růženci je tvrzení, že je to „omílání stále stejné modlitby, což unavuje a člověk při tom pak myslí na jiné věci“. Myslím si ale, že opakuješ-li modlitbu „Zdrávas Maria“ soustředěně, pak, i když se občas v mysli odchýlíš, zůstáváš v proudu, v dechu lásky, který tě nese a oživuje. Růženec tě tak uvádí do povznášejícího ovzduší.
Modlitba totiž nepřitahuje nebesa k zemi. Je to povznesení tvého srdce k Bohu, který ví lépe než ty, co potřebuješ.
Bůh počítá i s (námi) malými
Bůh vždycky vykonal velké věci s malými a bezvýznamnými. Nedává přednost „hrdinům“, jako je Rambo nebo Schwarzenegger. V televizi vidíš chlapy svalnaté, pěkné na pohled, jak překonávají všechna nebezpečí a překážky. A ty jim věříš! Sdělovací prostředky ti říkají: „Nejsi-li krásný ani prachatý, ani svalnatý, mimořádně inteligentní, platíš za blbce.“ Bůh si však naštěstí počíná jinak!
Proč se vůbec obracet k Marii?
Pokud měl člověk milující mámu, něžnou, pozornou, vždycky k dispozici, mazlivou, ráznou i laskavou, spravedlivou a schopnou říci i „ne“, dostal tak parádní výbavu. Moje máma je taková. A taková byla Maria. Jestli ale tvá matka nebyla taková, jakou jsi chtěl mít, tím spíše a více se obracej k Marii!
Zpracováno podle knihy „Setkání s Marií“ od Guy Gilberta - kněze
pařížského podsvětí. Vydalo Karmelitánské nakladatelství 2002