LITURGICKÝ ROK

  • 23.02.2020 12:02

    22. únor - Svátek Stolce sv. apoštola Petra

      Církev si 22. února připomíná svátek Stolce sv. Petra, prvního mezi apoštoly a prvního římského biskupa, tedy také prvního papeže. Jeho katedra – biskupský stolec – je dodnes uchovávána v Římě a tvoří součást oltáře
    ve vatikánské bazilice.

       

    https://imageeditordmp.blob.core.windows.net/cirkevcz/cbk.blob.core.windows.net/cms/CirkevOld/m_aspectcrop__w_768__h_432__o/007839.jpeg

     

     Nejstarší zmínky o oslavě dne, kdy podle tradice apoštol Petr usedl
    na biskupský stolec v městě Římě, se datují do 4. století.
    Slavnost probíhala 18. ledna v Priscilliných katakombách, o kterých starobylé doklady mluví jako o místě, "kde svatý Petr seděl nejprve" (ubi prius sedit sanctus Petrus). Zde se ve starověku uctívala katedra, tedy starobylý dřevěný stolec, na kterém římský biskup uděloval novokřtěncům svátost biřmování. Katedra se však nedochovala a byla pravděpodobně zničena při nájezdech barbarů
    v 5. století.

       Druhým datem, spojeným s Petrovým biskupským úřadem, je 22.2. Tradice jej uvádí jako den, kdy Petr u Césareje Filipovy vyznal Ježíše jako Božího Syna a jako Petr – Skála byl ustanoven "základem církve" (srov. Mt 16,13-19). Římská církev tento svátek slavila v bazilice nad apoštolovým hrobem, tedy
    na místě dnešní vatikánské baziliky. I zde byla uchovávána a uctívána katedra, používaná Petrem při křestních a biřmovacích obřadech. Historikové se domnívají, že datum 22.2. odkazuje k posvěcení křesťanského bohoslužebného prostoru v samotném městě Římě, neboť Priscilliny katakomby byly od tehdejšího města vzdálené. Později, v 9. století, byl tento svátek spojován s Petrovým úřadem biskupa v Antiochii. Po liturgické reformě II. vatikánského koncilu bylo lednové datum z kalendáře odstraněno
    a svátkem, připomínajícím základy papežství, se stal 22. únor.

    Původní katedra, tedy stolec apoštola Petra z vatikánské baziliky, byla
    na přání papeže Alexandra VII. (1655-1667) zahrnuta do architektury oltáře
    v závěru baziliky a umístěna do bronzové schrány, podpírané sochami čtyř učitelů církve – Ambrože, Augustina, Atanáše a Jana Zlatoústého, které zhotovil sochař Gian Lorenzo Bernini. V roce 1867, u příležitosti oslav 1800. výročí mučednické smrti apoštolů Petra a Pavla, byla katedra na čas
    ze schrány vyjmuta a vystavena k veřejné úctě; z této doby pochází i přiložená fotografie.

    Úřad papežství byl podle učení katolické církve svěřen apoštolu Petrovi. Kromě výše zmíněného úryvku z evangelia sv. Matouše, kde Ježíš Petrovi svěřuje "klíče od nebeského království", to dokládá i závěr Janova evangelia, kde se Kristus třikrát ptá Petra, zda ho miluje, a třikrát mu říká: "Pas moje ovce" (srov. Jan 21,15-19). Petr také stojí v seznamech apoštolů vždy
    na prvním místě. Katechismus katolické církve (č. 880) proto říká: "Kristus ustanovil Dvanáct 'jako sbor nebo stálou skupinu, které dal do čela Petra, vyvoleného z nich samých'. 'Jako z rozhodnutí Pána svatý Petr a ostatní apoštolové tvoří jeden apoštolský sbor, právě tak jsou odpovídajícím způsobem mezi sebou spojeni římský biskup, Petrův nástupce, a biskupové, nástupci apoštolů.'"

    Zdroj: Catholic Encyclopedia

     

     

  • 02.02.2020 21:42

    Hromnice, svátek Uvedení Páně do chrámu (2.2.)

     

     

    Svatý Hostýn

     

     

    Pán je světlo národů,
    Pán je sláva svého lidu... (Z liturgie Hromnic)

    Svátek Uvedení Páně do chrámu se lidově nazývá Hromnice.
    Dříve jím končívala doba vánoční. Tento svátek připomíná událost, kdy Maria a Josef přinesli Ježíše 40 dní po jeho narození do jeruzalémského chrámu, aby ho odevzdali Bohu. Svátek provází žehnání svící, které mají významnou symbolickou úlohu: svíce, která sama sebe stravuje, aby přinesla světlo do temnot (života)...

     

    Bože, ty jsi slunce našeho života zahánějící každou temnotu;
    osvěcuj nás svým jasným světlem,
    abychom nechodili ve tmách,
    ale věrně kráčeli po tvých cestách.

    Svátek Uvedení Páně do chrámu, je v katolické církvi slaven i jako  Světový den zasvěcených osob

     


     

    Nalezené rubriky k tématu:

    Viz hesla: temnota, krize"Zasvěcený život"řehole, řeholní životCelibátPovolání ´duchovní´Kněžství, kněz

    Témata: Hromnice, svátek Uvedení Páně do chrámu (2. 2.) | zasvěcený život

    Související texty k tématu:

    "Hromnice", Svátek Uvedení Páně do chrámu a Den zasvěcených osob (2.2.)
    Hromnice, Svátek Uvedení Páně do chrámu a Světový den zasvěcených osob (2.2.)
    Simeon nás vybízí, abychom i my žehnali
    Dítě, které je světlem pro národy
    Neexistuje temnota, jež by zastínila Boží světlo
    Hromnice (soubor tematických textů)
    Jestliže zažíháme plamen svíce, chceme ukázat na Boží světlo
    Světový den zasvěcených osob

     

                                                                         (převzato z: www.lpastorace.cz)

     

<< 11 | 12 | 13 | 14 | 15 >>

Proč  se  vůbec

modlit  růženec ?

Lidé se mě často ptají, jestli se modlím růženec. Myslí si, že já jako moderní kněz, co jde s dobou, to přenechávám „bigotním  ženským“.

Modlím se ho každý den a rozjímám o něm.

Růženec mám nesmírně rád.

Modlím se ho na malinkém kulatém růženci -

- je to praktické a přitom nenápadné.

 

Rodinné  album  Panny  Marie

 

Růženec je rozjímání o dvaceti zásadních okamžicích  Ježíšova života, které prožívá také jeho matka. S růžencem můžeme rozjímat o Kristově životě a o nejzávažnějších momentech v životě jeho matky. Je to skvělé rodinné album. Střídá se v něm radost s utrpením a končí nádherným oslňujícím světlem: vzkříšením.

Otevřme rodinné album Panny Marie

a uvažujme o velkých okamžicích jejího života!

Vzývejme ji v modlitbě růžence.

Mějme stále v kapse „růžencové kolečko“,

které nám ulehčí kdykoliv a kdekoliv říkat

prostě jako dítě: „Zdrávas Maria…“

Omílání  stále  stejné  modlitby

 

Jednou z námitek proti růženci je tvrzení, že je to „omílání stále stejné modlitby, což unavuje a člověk při tom pak myslí na jiné věci“.  Myslím si ale, že opakuješ-li modlitbu „Zdrávas Maria“ soustředěně, pak, i když se občas v mysli odchýlíš, zůstáváš v proudu, v dechu lásky, který tě nese a oživuje. Růženec tě tak uvádí do povznášejícího ovzduší.

Modlitba totiž nepřitahuje nebesa k zemi. Je to povznesení tvého srdce k Bohu, který ví lépe než ty, co potřebuješ.

 

Bůh  počítá  i  s  (námi)  malými

 

            Bůh vždycky vykonal velké věci s malými a bezvýznamnými. Nedává přednost „hrdinům“, jako je Rambo nebo Schwarzenegger. V televizi vidíš chlapy svalnaté, pěkné na pohled, jak překonávají všechna nebezpečí a překážky. A ty jim věříš! Sdělovací prostředky ti říkají: „Nejsi-li krásný ani prachatý, ani svalnatý, mimořádně inteligentní, platíš za blbce.“  Bůh si však naštěstí počíná jinak!

 

Proč  se  vůbec  obracet  k Marii?

 

Pokud  měl člověk milující mámu, něžnou, pozornou, vždycky k dispozici, mazlivou, ráznou i laskavou, spravedlivou a schopnou říci i „ne“, dostal tak parádní výbavu. Moje máma je taková. A taková byla Maria. Jestli ale tvá matka nebyla taková, jakou jsi chtěl mít, tím spíše a  více se obracej k Marii!

 

Zpracováno podle knihy „Setkání s Marií“ od Guy Gilberta - kněze

pařížského podsvětí.  Vydalo Karmelitánské nakladatelství 2002

 

 

Kontakt

Římskokatolická farnost sv. Petra a Pavla, apoštolů
Hradní 19
Nový Hrádek
549 22

+420 731 598 858