LITURGICKÝ ROK

• 29.06.2017 08:38

  29. červen - Slavnost sv. apoštolů Petra a Pavla

  

  Svatí apoštolové Petr a Pavel prolili za církev svou krev; měli podíl na kalichu utrpení Páně a stali se Božími přáteli.

  Slavnost apoštolů Petra a Pavla patří k raným křesťanským tradicím. Svatý Petr (vlastním jménem Šimon) patřil do okruhu Dvanácti apoštolů, které si během svého veřejného vystoupení v Galileji povolal sám Ježíš (Mt 4,19). Apoštol Pavel (vlastním jménem Saul nebo Šavel) zakládá své poslání apoštola na setkání se vzkříšeným Kristem, tedy po Ježíšově smrti, před branami Damašku (Sk 9). Spojená úcta k těmto dvěma apoštolům, kteří jsou velmi rozdílní, patří k nejstarší tradici církve, jak např. dokládá sv. Irenej (zemřel kolem r. 200) ve svém díle Adversus Haereses.

  Sv. Petr byl Ježíšem Kristem povolán k tomu, aby po svém obrácení povzbuzoval bratry ve víře (Lk 22,32), hlásal evangelium celému stvoření spolu s ostatními apoštoly (Mk 16,15) a aby zastával úřad, který slouží jednotě universální církve, jenž je nesen a vykonáván v síle lásky ke Kristu (srov. Jan 21,15-19). Sv. Pavel byl povolán k hlásání evangelia (Řím 1,1) Ježíše Krista, čímž musel překročit hranice vyvoleného národa (Izraele) a sám coby Žid se stát "všem vším" (1 Kor 9,22), tedy přinést ne-židům to, co patřilo židům: spásu udělenou skrze Mojžíše samotným Hospodinem. Tuto spásu sv. Pavel přináší v Kristově evangeliu všem lidem bez ohledu na národní příslušnost, kulturní či náboženskou připravenost.

  Zajímavé je, čím jsou tito dva apoštolové spojení: předně tím, že zemřeli mučednickou smrtí, tj. svůj život položili jako svědectví Kristu. Sv. Petr byl ukřižován hlavou dolů v Neronově cirku v r. 64,sv. Pavel byl ve stejném roce sťat na místě dnes nazývaném Tre Fontane. Kromě mučednické smrti jsou sv. Petr a Pavel spojení čtverým poutem, jež vytváří apoštolský základ církve. Oba dva byli povoláni přímo, osobně Kristem. Oba dva byli posláni hlásat Kristovo evangelium. Oba dva jsou spojeni s Kristem, který ve vzkříšení přesahuje čistě pozemské rozměry života, čímž církev Kristem založená na apoštolech dostává přesažnou (svátostnou) podobu. Poslední moment apoštolství je kolegialita, tedy vzájemné spojení apoštolů a jejich nástupců (biskupů), jež se nezakládá na lidském ustanovení, ale vychází od samotného Krista. Církev je proto institucí, která je tvořena lidskými pouty se všemi silnými a slabými stránkami, nicméně poslední garance nedává nikdo jiný než Kristus.

  Slavnost svatých Petra a Pavla oslavuje proto Kristem založenou církev jako apoštolskou. S tímto kultem je tedy spjatá zvláštní úcta k církvi a k živé víře. Otec vlasti Karel IV. chtěl na pražském Vyšehradě vybudovat místo zvláštního petrovského kultu, které by zvýraznilo živou víru v úzkém sepětí s celosvětovou církví. Do vyšehradského chrámu nechal v r. 1355 přenést část oltářní desky z chrámu S. Pietro a Gradu mare (poblíž italské Pisy), který je spojený s kultem sv. Petra. Za husitských dob se po drancování Vyšehradu tato relikvie ztratila. Při letošní slavnosti sv. Petra a Pavla bude do oltářní mensy vyšehradské baziliky zpět část oltářní desky z pisánské baziliky vrácena, aby – jak si přál již Karel IV. – živá víra apoštolů v Praze a v naší zemi byla přítomná a rostla.

  P. ThLic. Prokop Brož, Th.D.,
  děkan Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, 
  sídelní kanovníke Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě v Praze.

   

• 23.06.2017 09:26

  Nejsvětější Srdce Ježíšovo

  Srdce Ježíšovo, Božské srdce

   

  V dnešním světě, ve kterém je tolik osamocenosti a beznaděje, potřebují naléhavě ženy, muži i děti poznat Boží srdce. To srdce, které odpouští, které se o lidi stará a které uzdravuje. Toto srdce není naplněno nedůvěrou, touhou po pomstě, předsudky ani nenávistí. Toto srdce touží jen po jediném: lásku rozdávat a jako odpověď pak lásku přijímat. Toto srdce trpí, když vidí lidské utrpení, a když vidí lidskou nedůvěru svěřit se Božímu srdci, které chce rozdávat útěchu, naději a odvahu. (Podle H. J. Nouwena)

  PŮVOD A SYMBOLIKA SVÁTKU

  Úcta k božskému Srdci Páně se rozšířila zvláště od 17. století. Podnětem k tomu byla zjevení svaté Markétě Marii Alacoque (1674), ve kterých jí bylo dáno poznat lásku Ježíšova Srdce. Probodené srdce, ovinuté trním, s plameny a křížem, symbolizuje Ježíšovu nepodmíněnou lásku k člověku.

  SRDCE

  Ve všech národech je srdce symbolem středu lidské bytosti, symbolem lidskosti, vztahů, symbolem lásky... Kdyby svět zapomněl na „srdce“, zavládla by v něm jen vůle a rozum. Tak by se svět stal chladným a krutým. Proto přišel Boží Syn na zem, aby ukázal, že Bůh je láska a že má své srdce otevřené pro každého člověka. Je pro nás útěchou a oporou, že nad každým člověkem bdí Boží srdce, které má nekonečnou lásku i moc a říká: „Miloval jsem tě odvěkou láskou a přitáhl jsem tě slitovně na své srdce“ (Jer 31,3). „Bůh je navždy skála mého srdce a můj podíl.“ (Žl 73,24)

  NOVÉ SRDCE

  U člověka vyjadřuje srdce jeho celkový charakter. Pravá podstata člověka nespočívá v jeho zevnějšku, kráse či síle, ale v nitru, v srdci. Bůh se nedívá na to, co pokládají za hlavní lidé. „Člověk se dívá jen na to, co má před očima. Hospodin však hledí na srdce“ (1Sam 16,7). Protože srdce je výchozím bodem veškerého lidského jednání, myšlení a cítění, zaslíbil Bůh: „Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa“ (Ez 36,26).

  TRÉNOVAT NOVÉ SRDCE

  Svatý Petr napsal, že křesťan je ten, kdo miluje “z čistého srdce“. Ale o jakém srdci je řeč? O srdci novém! Člověk už kdysi o nové srdce prosil: „Stvoř mi čisté srdce Bože“ (Žl 51,12); a sám Bůh dar nového srdce slíbil: „Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha“ (Ez 36,26). Nové srdce bylo stvořeno v každém pokřtěném člověku. Jen ho musíme přimět, aby tlouklo, musíme ho trénovat. (Raniero Cantalamessa) 
  
  V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás... (1Jan 4, 10) 
  
  MILUJI TĚ ODVĚKOU LÁSKOU, PŘITÁHL JSEM TĚ NA SVÉ SRDCE. (srov. Bible Jer 31,3) 

   

                                                                                                                                        (převzato z www.vira.cz)