LITURGICKÝ ROK

• 05.06.2017 08:50

  Slavnost SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO

  Duch svatý dává sílu

  Nedostáváme Ducha proto, abychom byli skvělí v očích druhých

  Ježíš nám sděluje, že pokud v něj budeme věřit, budeme dělat to, co Ježíš, a dokonce ještě něco většího než on! Ve Skutcích apoštolů 1,8 se píše: „Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky.“ Nedostáváme sílu proto, abychom byli skvělí v očích druhých, ani abychom nad druhými panovali. Je to síla k službě.

  Abychom v našem poslání obstáli, dostáváme dary Ducha svatého

  K tomu, abychom v tomto poslání obstáli, dostáváme dary Ducha svatého, kterými jsou: moudrost, rozumnost, vědění a rada, bohatýrská síla, zbožnost a bázeň Hospodinova.

  Dar moudrosti nám pomáhá rozhodovat se tak, že se přiblížíme Bohu a budeme mu lépe rozumět.

  Dar rozumnosti zdokonaluje náš spekulativní rozum a pochopení pravdy.

  Dar vědění a rady nám pomáhá znát věci, které jsme dosud neznali. Dar rady se také nazývá darem správného úsudku.

  Dar bohatýrské síly znamená odvahu. Odvahu udělat to, co je správné, zastat se pravdy.

  Dar zbožnosti nebo úcty znamená, že předstupujeme před Boha s pokorou. Znamená to, že žijeme podle Božího Ducha, který v nás žije a že to na nás lidé vidí.

  Dar Hospodinovy bázně znamená prožít posvátnou úctu k Bohu celého vesmíru, mít před ním zdravý respekt.

  Ovoce Ducha

  V listu Galatským 5,22-23 se píše o devíti druzích ovoce Ducha svatého: „Ovoce Božího Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.“ Prostřednictvím ovoce Ducha svatého můžeme vidět, jak v našem životě působí dary Ducha svatého. Lze tak poznat, zda v nás žije, či nežije Boží Duch.

  Duch svatý dává sílu

  K tomu, abychom byli lidmi, potřebujeme Ducha svatého. Ukazuje nám, co to doopravdy znamená být člověkem jako Kristus. Dává nám sílu denně pokládat život pro lásku – dává nám sílu být lidmi, kteří přicházejí, ne aby druhé ovládali, ale aby druhým v lásce sloužili. 

  Se svolením převzato z knihy
  Larry Richards, Buď mužem!,
  kterou vydalo nakladatelství Portál. 

  Redakčně upraveno (zkráceno)

                                                                                                    (převzato z www.pastorace.cz) 

• 25.05.2017 08:43

  Slavnost Nanebevstoupení Páně

  Ve čtvrtek po 6 neděli velikonoční Církev slaví slavnost Nanebevstoupení Páně. Jde o událost, která se stala 40 dní po Ježíšově vzkříšení. Podobně jako vzkříšení má i nanebevstoupení zásadní význam v životě křesťanů.

   

  

   

  Ježíš Kristus svým vzkříšením ukázal, že má moc i nad smrtí. Člověk, který věří v Ježíše jako v Božího Syna, zakouší toto vzkříšení v osobním životě.
  Jde o osobní obrácení a vzkříšení ze hříchů. 40 dní po Velikonocích Ježíš vystoupil do nebe, odkud přišel. Zdůraznil tak skutečnost, že křesťan, ačkoliv zůstává na zemi, má duchovně hledět na nebe a všechno, co činí, má být zaměřeno na Boží království, které je v nebi.

  Jen to, co je v nebi, je oproti pomíjivosti tohoto světa věčné. V tom je význam této slavnosti. Uvedené osobní vzkříšení předchází budoucímu vzkříšení, které vyznáváme v krédu –
  v křesťanském vyznání víry.

  "Řekl jim: ´Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých
  a v jeho jménu bude hlásáno pokání, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky. Hle – já vám pošlu toho, koho slíbil můj Otec. Vy tedy zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.´ Vyvedl je pak směrem
  k Betánii, zvedl ruce a požehnal jim. A zatímco jim žehnal, odloučil se od nich a vznášel se
  k nebi. Oni se mu poklonili a s velikou radostí se vrátili do Jeruzaléma.  Byli stále v chrámě
  a velebili Boha."  (Lk 24, 46-53)

  Nanebevstoupením vrcholí Lukášovo evangelium. Cesta Ježíše a každého křesťana má svůj cíl na nejvyšší jeruzalémské hoře, na hoře Olivové. Při slavném dovršení svého pozemského života žehná Ježíš jako velekněz zvednutýma rukama (Lv 9, 22). Úkon žehnání zviditelňuje, že Ježíš nezanechává své učedníky napospas sobě samotným. Zároveň se tímto požehnáním předjímá seslání Ducha Svatého.

  U apoštolů nastupuje víra místo pochybování, radost místo strachu a úzkosti. Učedníci pak "byli stále v chrámě a velebili Boha" často je v Lukášově evangeliu chvála odpovědí na projevy Ježíšovy moci (Lk 5, 26; 7, 16). Zmínka o chrámu má další význam: uctívání Hospodina je těsně spjaté s uctíváním jeho Syna (v. 52).

  z Misálu na každý den liturgického roku, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2000

   

  Velikonoční události, které pokračují Pánovým Nanebevstoupením, vrcholí 50 dní po Ježíšově vzkříšení Sesláním Ducha Svatého.

   

   

                                                                                      (převzato z www.cirkev.cz,zkráceno)