LITURGICKÝ ROK

  • 25.05.2020 08:38

    7. neděle velikonoční - Cyklus A

    Týden před svatodušními svátky se pozornost církve upnula především na modlitbu

    o dary Ducha svatého jak pro biřmovance, tak pro každého křesťana. Proč se takto modlíme? Co tím získáme? Dnes se také připomíná Den modliteb za sdělovací prostředky.

    VSTUPNÍ ANTIFONA
    Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám. Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá; hledám tvou tvář, neskrývej svou tvář přede mnou. Aleluja.

    VSTUPNÍ MODLITBA
    Bože, náš nebeský Otče, vyznáváme, že tvůj Syn, Spasitel světa, je s tebou ve tvé slávě; dej, ať také poznáváme, že nás neopouští, ale podle svého slibu zůstává stále
    s námi. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

    1. ČTENÍ
    Svatý Lukáš píše Skutky apoštolů jako druhou část svého díla. Plně tak navazuje na již vyřčené skutečnosti o Ježíši a jeho životě ze svého evangelia. Proto je také úvod do Skutků krátký a jen letmo připomíná Ježíšovo nanebevstoupení. Nyní apoštolové očekávají zatím pro ně neznámý dar Ducha svatého.

    Sk 1,12-14

    Když byl Ježíš vzat do nebe, apoštolové se vrátili do Jeruzaléma z hory, která se nazývá Olivová. Je blízko Jeruzaléma, vzdálená jenom délku sobotní cesty.
    A když přišli zase do města, vystoupili do hořejší místnosti, kde bydleli Petr a Jan, Jakub a Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Horlivec a Juda, Jakubův bratr. Ti všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými.

     

    ŽALM 27

    Naděje a modlitba se snoubí v dnešním žalmu. Připojme se k žalmistovi a prosme
    o dary Ducha svatého i pro nás a naše společenství, farnost, rodinu…

    Odpověď: Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých!

    Hospodin je mé světlo a má spása, – koho bych se bál? – Hospodin je záštita mého života, – před kým bych se třásl?
    Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: – abych směl přebývat v Hospodinově domě po všechny dny svého života, – abych požíval Hospodinovy něhy – a patřil
    na jeho chrám.
    Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám, – smiluj se nade mnou, vyslyš mě! – Mé srdce k tobě mluví, – má tvář tě hledá.

    2. ČTENÍ
    Ve čtení listu navazujeme na minulou neděli. Také dnes autor povzbuzuje zkoušené křesťany. Našemu textu předchází verš: „…vůbec se tomu nedivte, když musíte procházet očistnou výhní…“. Všimněme si v textu důrazu na Ducha svatého.

    1 Petr 4,13-16

    Milovaní! Radujte se, že máte účast na utrpení Kristově, abyste také mohli radostně jásat při jeho slavném zjevení. Když musíte snášet urážky pro Kristovo jméno, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, to je Duch Boží. Ať nikdo z vás netrpí proto, že zavraždil nebo okradl, že někomu ublížil nebo jen že se míchal do záležitostí druhých lidí. Trpí-li však, že je křesťanem, za to se stydět nemusí; spíše ať Boha velebí, že je křesťanem.

     

    ZPĚV PŘED EVANGELIEM

    Aleluja. Nenechám vás sirotky, praví Pán, jdu a zase k vám přijdu a vaše srdce se bude radovat. Aleluja.

     

    EVANGELIUM
    Sedmnáctá kapitola Janova evangelia patří mezi nejzásadnější texty Nového zákona. Ježíš s učedníky ukončil poslední večeři a v jejím závěru se modlí. Jak bylo zvykem, začíná modlitbu díkem za to, co Bůh učinil (většina námi čteného textu).
    Pak navazuje prosba (verš 9 a dále) za učedníky, jednotu mezi nimi… Po této modlitbě Ježíš odejde do Getsemanské zahrady a vydá se na cestu vlastního obětování se.

    Jan 17,1-11a

    Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se: „Otče, přišla ta hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe. Obdařils ho mocí nade všemi lidmi, aby dal věčný život všem, které jsi mu dal. Věčný život pak je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.
    Já jsem tě oslavil na zemi: dokončil jsem dílo, které jsi mi svěřil, abych ho vykonal. Nyní oslav ty mne u sebe, Otče, slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět.
    Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a mně jsi je dal
    a zachovali tvoje slovo. Nyní poznali, že všechno, cos mi dal, je od tebe; vždyť slova, která jsi dal mně, dal jsem jim. Oni je přijali a skutečně poznali, že jsem vyšel
    od tebe, a uvěřili, že jsi mě poslal.
    Já prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, vždyť jsou tvoji;
    a všechno mé je tvé a všechno tvé je mé. V nich jsem oslaven. Už nejsem na světě, ale oni jsou na světě; a já jdu k tobě.“

    ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
    Prosím, Otče, aby byli jedno, jako my jsme jedno. Aleluja.

    MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
    Bože, původce naší spásy, ty nám dáváš pokrm k věčnému životu; upevni v nás jistotu, že oslavíš celé tělo církve, jako jsi oslavil její hlavu, Ježíše Krista. Neboť on
    s tebou žije a kraluje na věky věků.

    1. K ZAMYŠLENÍ
      V evangeliu zazněla tzv. Velekněžská modlitba Krista za učedníky. Takto Pán prosí za nás. Vyprošuje nám poznání Boha. A pak přichází neuvěřitelné konstatování:
      „V nich jsem oslaven.“ Opravdu může být Boží syn oslaven v člověku, dokonce právě v nás? Takový paradox, vždyť jsme hříšní, slabí, selhávající lidé! Oslavení ale není v síle naší dokonalosti, ale v tom, že přes všechny slabosti patříme Bohu a přijali jsme ho do svého života. Neseme velikou důstojnost, i když jsme jen zcela obyčejní lidé. Jsme Boží slávou, když žijeme v souladu s Bohem. To je konkrétní projev Ducha svatého v našem životě.

                            (převzato z: www.vira.cz)

     

  • 21.05.2020 09:16

    Slavnost Nanebevstoupení Páně

     Ve čtvrtek 21. května Církev slaví slavnost Nanebevstoupení Páně. Jde o událost, která se stala 40 dní po Ježíšově vzkříšení. Podobně jako vzkříšení má také nanebevstoupení zásadní význam v životě křesťanů. 



             Ježíš Kristus svým vzkříšením ukázal, že má moc i nad smrtí. Člověk, který věří v Ježíše jako v Božího Syna, zakouší toto vzkříšení v osobním životě. Jde o osobní obrácení a vzkříšení ze hříchů. 40 dní po Velikonocích Ježíš vystoupil do nebe, odkud přišel. Zdůraznil tak skutečnost, že křesťan, ačkoliv zůstává na zemi, má duchovně hledět na nebe a všechno, co činí, má být zaměřeno na Boží království, které je v nebi.

           Jen to, co je v nebi, je oproti pomíjivosti tohoto světa věčné. V tom je význam této slavnosti. Uvedené osobní vzkříšení předchází budoucímu vzkříšení, které vyznáváme v krédu – v křesťanském vyznání víry.

          "Řekl jim: ´Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno pokání, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky. Hle – já vám pošlu toho, koho slíbil můj Otec. Vy tedy zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.´ Vyvedl je pak směrem k Betánii, zvedl ruce
    a požehnal jim. A zatímco jim žehnal, odloučil se od nich a vznášel se k nebi. Oni se mu poklonili a s velikou radostí se vrátili do Jeruzaléma. Byli stále v chrámě a velebili Boha." (Lk 24, 46-53)

        Nanebevstoupením vrcholí Lukášovo evangelium. Cesta Ježíše a každého křesťana má svůj cíl na nejvyšší jeruzalémské hoře, na hoře Olivové. Při slavném dovršení svého pozemského života žehná Ježíš jako velekněz zvednutýma rukama (Lv 9, 22). Úkon žehnání zviditelňuje, že Ježíš nezanechává své učedníky napospas sobě samotným. Zároveň se tímto požehnáním předjímá seslání Ducha Svatého.

         U apoštolů nastupuje víra místo pochybování, radost místo strachu a úzkosti. Učedníci pak "byli stále v chrámě a velebili Boha" často je v Lukášově evangeliu chvála odpovědí na projevy Ježíšovy moci (Lk 5, 26; 7, 16). Zmínka o chrámu má další význam: uctívání Hospodina je těsně spjaté s uctíváním jeho Syna (v. 52).

                                  (Z Misálu na každý den liturgického roku, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2000)

                                                                                                      (převzato z www.cirkev.cz, upraveno)

          Velikonoční události, které pokračují Pánovým Nanebevstoupením, vrcholí padesát dní
    po Ježíšově vzkříšení slavností Seslání Ducha Svatého. Tato slavnost, kterou končí doba velikonoční,   připadá letos na poslední májový den, 31. květen 2020.

         V pátek po slavnosti Nanebevstoupení začíná devítidenní svatodušní novéna. Více na: https://www.pastorace.cz/tematicke-texty/novena-svatodusni-novena-vojtech-kodet 

     

<< 4 | 5 | 6 | 7 | 8 >>

Proč  se  vůbec

modlit  růženec ?

Lidé se mě často ptají, jestli se modlím růženec. Myslí si, že já jako moderní kněz, co jde s dobou, to přenechávám „bigotním  ženským“.

Modlím se ho každý den a rozjímám o něm.

Růženec mám nesmírně rád.

Modlím se ho na malinkém kulatém růženci -

- je to praktické a přitom nenápadné.

 

Rodinné  album  Panny  Marie

 

Růženec je rozjímání o dvaceti zásadních okamžicích  Ježíšova života, které prožívá také jeho matka. S růžencem můžeme rozjímat o Kristově životě a o nejzávažnějších momentech v životě jeho matky. Je to skvělé rodinné album. Střídá se v něm radost s utrpením a končí nádherným oslňujícím světlem: vzkříšením.

Otevřme rodinné album Panny Marie

a uvažujme o velkých okamžicích jejího života!

Vzývejme ji v modlitbě růžence.

Mějme stále v kapse „růžencové kolečko“,

které nám ulehčí kdykoliv a kdekoliv říkat

prostě jako dítě: „Zdrávas Maria…“

Omílání  stále  stejné  modlitby

 

Jednou z námitek proti růženci je tvrzení, že je to „omílání stále stejné modlitby, což unavuje a člověk při tom pak myslí na jiné věci“.  Myslím si ale, že opakuješ-li modlitbu „Zdrávas Maria“ soustředěně, pak, i když se občas v mysli odchýlíš, zůstáváš v proudu, v dechu lásky, který tě nese a oživuje. Růženec tě tak uvádí do povznášejícího ovzduší.

Modlitba totiž nepřitahuje nebesa k zemi. Je to povznesení tvého srdce k Bohu, který ví lépe než ty, co potřebuješ.

 

Bůh  počítá  i  s  (námi)  malými

 

            Bůh vždycky vykonal velké věci s malými a bezvýznamnými. Nedává přednost „hrdinům“, jako je Rambo nebo Schwarzenegger. V televizi vidíš chlapy svalnaté, pěkné na pohled, jak překonávají všechna nebezpečí a překážky. A ty jim věříš! Sdělovací prostředky ti říkají: „Nejsi-li krásný ani prachatý, ani svalnatý, mimořádně inteligentní, platíš za blbce.“  Bůh si však naštěstí počíná jinak!

 

Proč  se  vůbec  obracet  k Marii?

 

Pokud  měl člověk milující mámu, něžnou, pozornou, vždycky k dispozici, mazlivou, ráznou i laskavou, spravedlivou a schopnou říci i „ne“, dostal tak parádní výbavu. Moje máma je taková. A taková byla Maria. Jestli ale tvá matka nebyla taková, jakou jsi chtěl mít, tím spíše a  více se obracej k Marii!

 

Zpracováno podle knihy „Setkání s Marií“ od Guy Gilberta - kněze

pařížského podsvětí.  Vydalo Karmelitánské nakladatelství 2002

 

 

Kontakt

Římskokatolická farnost sv. Petra a Pavla, apoštolů
Hradní 19
Nový Hrádek
549 22

+420 731 598 858