LITURGICKÝ ROK

• 16.06.2019 21:18

  16. červen; Slavnost Nejsvětější Trojice (cyklus C)

  

  16. červen; Slavnost Nejsvětější Trojice (cyklus C)

  Velikonoční doba byla završena svatodušními svátky, ale nebylo dostatečně oslaveno tajemství vnitřního Božího života. Proto dnes zaměříme pohled nejen na události spojené s člověkem, ale
  na samotného Boha. Není třeba se bát složitého tématu. Jednoduše nahlédněme úchvatnou skutečnost, čím nebo jak Bůh žije.

  1. ČTENÍ
  Kniha Přísloví je z větší části tvořena jen výroky o dvou verších.
  Ale v 8. a 9. kapitole zazní hymnus na moudrost, což zde není intelekt či chytráctví. Jde o umění žít v souladu s Bohem. Lze za tím slyšet náznaky popisu vlastností Ducha svatého.

  Př 8,22-31
  Toto praví Boží Moudrost: „Hospodin mě vlastnil na počátku svých plánů, od pradávna před svými skutky. 
  Od věčnosti jsem utvořena, od začátku, dříve, než povstala země. 
  Než byly propasti, jsem se narodila, než byly prameny, bohaté vodou, dříve, než byly zaklíněny hory, před pahorky jsem se narodila, dříve, než učinil zemi a shromáždění vod, první hroudy země. 
  Byla jsem tam, když rozpínal nebesa, když nad propastí vyměřoval obzor, když na výsostech upevňoval oblaka, když dával sílu pramenům oceánu, když určoval moři jeho meze, aby vody nepřekročily jeho břehy, když upevňoval základy země, tu jsem u něho přebývala jak nejmilejší dítě, den co den jsem byla jeho potěšením, před ním jsem si v každou dobu hrála, hrála jsem si na okruhu jeho země, rozkoší mi bylo stýkat se s lidmi.“

  ŽALM 8

  Člověk je v mnoha ohledech velmi limitován. Z druhé strany je neuvěřitelné, jak mnoho může svými silami či poznáním. To je odraz moudrosti, která je zakotvena v samotném Bohu.

  Odpověď: Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi!

      Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, – na měsíc,
  na hvězdy, které jsi stvořil: – Co je člověk, že na něho myslíš, – co je smrtelník, že se o něho staráš?
      Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé, – ověnčils ho ctí
  a slávou, – dals mu vládnout nad dílem svých rukou, – položils mu
  k nohám všechno: 
  Ovce i veškerý dobytek, – k tomu i polní zvířata, – ptáky na nebi a ryby v moři, – vše, co se hemží na stezkách moří.

  2. ČTENÍ
  List Římanům pojednává o tom, jak lze získat ospravedlnění, které nám umožní stanout před Bohem. Ve 4. kapitole se připomíná, že Abrahám uvěřil a bylo mu to připočteno za spravedlnost. Zde svatý Pavel skoro mimochodem uvádí všechny osoby Trojice. Zajímavé je, v jaké souvislosti
  a s jakými vazbami.

  Řím 5,1-5
  Bratři!
  Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijeme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme vírou přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha.
  Ale nejen to! Chlubíme se i souženími. Víme přece, že soužení plodí vytrvalost. Vytrvalost plodí osvědčenost, osvědčenost plodí naději. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán.

  EVANGELIUM
  Ještě jednou se vracíme do večeřadla před okamžik Ježíšovy smrti. Pán zde naznačil tajemství Nejsvětější Trojice asi nejvíce ze všech textů novozákonních. Sledujme nejen pojmy Otec, Syn či Duch, ale také slovesa označující jednání jednotlivých osob Trojice.

  Jan 16,12-15
  Ježíš řekl svým učedníkům: „Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí.“

  K ZAMYŠLENÍ
  Často se opakuje, že člověk nedokáže proniknout tajemství Boha. Není však třeba chtít všemu rozumět, jako by Bůh byl nějaký stroj. Bůh je především živý, a tak lze nahlédnout jeho život tak, jak vypráví evangelia. Bůh se dává. Nejen člověku, ale především jednotlivé osoby uvnitř Boha se vzájemně činí šťastnými – darují se jedna druhé. Bůh Otec není tatínkem Ježíšovi v lidském pojetí, ale je tím, kdo miluje první. Kristus není Syn ve smyslu potomka, ale je tím, kdo odpovídá na Otcovu lásku. Duch svatý není nějaký jiný potomek Boha Otce, ale je samotnou láskou Otce a Syna. Do tohoto společenství nás Bůh pozval.
  
  Další text k zamyšlení na toto téma:
  „Přede mnou můžeš být takový, jaký jsi. Respektuji tvou výjimečnost.“ Nebo lépe: „Můžeš se stát ještě více sám sebou.“ 
  Skutečné společenství podle vzoru Trojice není splynutí ani sloučení. Skutečná láska respektuje odlišnost druhého. Je to, jako by Otec říkal: „Staň se ještě více Synem“, a naopak. Stejně to platí i pro Ducha. Láska nevylučuje odlišnost, naopak: respektuje jedinečnost druhého. 

  
  https://www.pastorace.cz/clanky/model-idealniho-souziti-lze-najit-v-bohu?=fm

                                                   (převzato z: www.vira.cz)

   

• 09.06.2019 11:33

  Duch svatý, letnice

  Duch svatý, letnice

  

  DUCH, DUCHOVNÍ...

  Mnoha lidem se při slově duch vybaví něco pohádkového či hororového. Mnoho dalších si myslí, že výraz duch je určen pouze filozofům, nebo nábožensky orientovaným lidem. Pro další je tento pojem synonymem přímo pro cosi nereálného. Na druhé straně jsme ale v souvislosti s vlnou nových náboženství svědky stoupajícího zájmu o vše, co nese “duchovní” v názvu. Mezi těmito extrémy leží představa "čehosi" neviditelného, neurčitého, záhadného - co "někde" musí být… Ani ta však nemá mnoho společného s křesťanským pojetím.

  KDO JE DUCH SVATÝ?

  Duch svatý není neurčitá duchovní energie, projev božské moci, ale Boží osoba. Spolu s Otcem a Synem patří Duch svatý do společenství tří božských osob - Nejsvětější Trojice - trojjediného Boha.
  
  Když sv. Augustin vysvětluje vztahy mezi osobami v této Trojici, říká o Duchu svatém: “Duch svatý je láska mezi Otcem a Synem”. Duch svatý je zároveň darem, poutem lásky i Láskou - Osobou. Je tím, kdo sjednocuje a vytváří společenství. Tak jako se Bůh neuzavírá ve své lásce sám do sebe, ale touží zahrnout svou láskou každého člověka, tak si nenechává pro sebe ani Ducha svatého. Vylévá ho na nás, dává nám tento úžasný dar a v něm sám sebe. “Všichni jsme byli napojeni jedním Duchem”. (1Kor 12,13)

  CO V NÁS DUCH PŮSOBÍ?

  Jeho úkol je stejný jako v Trojici - tvořit společenství lásky, vztah. Při křtu Duch svatý naplňuje srdce každého křesťana a uvádí ho do intimního vztahu s Bohem. Všechny nás naplňuje tentýž Duch, aby nás proměňoval a i z nás navzájem udělal jedno společenství - církev. Podívejme se na toto dvojí působení Ducha svatého podrobněji.

  DUCH SVATÝ V SRDCI VĚŘÍCÍCH

  “Duch všechny, v nichž se usídlil a přebývá, proměňuje přímo v nové lidi a dává jim nový život” (Cyril Alexandrijský). Nejde jen o nějaké vylepšení, ale o zcela nový život.
  
  V čem spočívá tato novost? On je Duch Ježíše Krista, Duch synovství, který i v nás volá k Bohu “Abba, Otče!” (srov. Řím 8,15) Umožňuje nám žít s Bohem ve stejně hlubokém vztahu jako Ježíš. Ujišťuje nás, že nás Bůh přijal za vlastní děti, dává nám zakoušet Boží blízkost a lásku, uschopňuje nás, abychom Bohu uvěřili, stojí na počátku naší víry. A co víc, zapojuje nás do společenství Boží Trojice, dává nám účast na vztazích mezi božskými osobami. Jsme vtaženi do neustálého proudění lásky mezi Otcem a Synem, do jejich vzájemného sebedarování. Skrze dar Ducha Božího se nám dává sám Bůh. Tento podíl na Božím životě je tak hluboký, že dokonce východní křesťanská teologie neváhá mluvit o našem zbožštění.
  
  Písmo mluví o Duchu svatém také jako o Přímluvci a Utěšiteli. V jádru tohoto pojmenování je hebrejské slovo goel (tj. ten, který se ujímá vdovy a sirotků). Ježíš při svém loučení učedníkům slibuje, že je nenechá osiřelé. Tento příslib naplňuje sesláním Ducha svatého, který má připomínat Ježíšova slova, povzbuzovat nás, přinášet pokoj, oživovat v nás naději a radostné očekávání Ježíšova definitivního příchodu. Duch svatý je také Duchem pravdy, který zná plány Boží i naše nitro. Jeho úkolem je vést nás po Božích cestách, prozařovat temnoty našich srdcí, napomínat, usvědčovat z hříchu, ukazovat velikost Božího milosrdenství. Duch-Láska rozdmýchává v našich srdcích plamen lásky, proměňuje naše vztahy k druhým lidem, chce se jich skrze nás dotýkat. Necháme-li ho jednat ve svých životech, učiní z nás nástroje Boží lásky.
  
  Spolu s Cyrilem Jeruzalémským můžeme shrnout působení Ducha svatého v srdcích věřících takto: “Přistupuje k nám tiše a mírně, cítíme jeho sladkost a vůni. Přichází jako pravý ochránce; přichází přece zachránit a uzdravit, poučit a napomenout, povzbudit a potěšit, dát duši světlo - nejprve duši toho, kdo jej přijímá a pak jeho působením i duši jiných.”

  DUCH SVATÝ - DUŠE CÍRKVE

  “Duch přebývá v církvi, posvěcuje ji, uvádí ji do veškeré pravdy, sjednocuje ji ve společenství a ve službě. K tomu ji vybavuje a řídí různými dary.” (podle Lumen gentium)
  
  Základním rysem působení Ducha svatého v církvi je sjednocovat a vytvářet společenství (stejně jako v Boží Trojici). Používá k tomu nejrůznější prostředky. Vede ji a vyučuje skrze službu nástupců apoštolů, skrze dar proroctví dává v každé době poznat zvláštní Boží záměry a povolává a uschopňuje k jejich uskutečnění. Díky Duchu svatému jsou svátosti skutečně místem setkání s Bohem a pramenem jeho milosti. Rozmnožují v nás Boží život, posilují církevní společenství.
  
  Duch svatý probouzí církev ze soustředěnosti na ni samotnou. Nepřestává posílat hlasatele evangelia, dává odvahu svědčit o Ježíšově zmrtvýchvstání a o spáse nabízené všem lidem. Dotvrzuje toto svědectví znameními a dodává mu účinnost. V záměrech Ducha svatého nezůstává nikdo stranou. Každý křesťan má v jeho plánu budování církve a spásy světa své jedinečné místo a úkol. Duch s každým počítá, každého, kdo se mu dá k dispozici, si používá, pro každého má zvláštní dar: “Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu.” (1Kor 12,7)

  JAK SE POZNÁ PŮSOBENÍ DUCHA SVATÉHO?

  Nejjistější kriterium nám ukazuje sám Ježíš, když říká, že strom se pozná po ovoci, které přináší. A apoštol Pavel dodává: “Ovoce Božího Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání” (Gal 5,16-17). Sám Duch svatý navíc dává některým věřícím dar rozlišování duchů.

  JAK SE DUCHU SVATÉMU OTEVŘÍT?

  Jedinečným místem a způsobem otevření se působení Ducha svatého v nás a skrze nás je modlitba. Theofan Zatvornik nazývá modlitbu “vdechováním Ducha” a vysvětluje: “Tělesným dýcháním proniká kyslík do krve a ta jej přenáší do celého těla. Tímtéž způsobem modlitba vstřebává Ducha svatého a dává mu pronikat do veškeré naší činnosti. Duch je jako oheň, který hoří v srdci. Aby oheň neuhasl, potřebuje vzduch. Modlitba rozdmýchává tento plamen.”
  
  Dejme Duchu svatému prostor ve svém srdci a ve svém životě! Nechme ho jednat!

  LETNICE - SLAVNOST SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO

  Latinský název letnic - „Pentecostec“ znamená „padesátý den velikonoční slavnosti“. Seslání Ducha svatého nedílně patří k události velikonoc, je jejich naplněním a vyvrcholením.
  
  Letnice tu byly už před letnicemi... Svátek letnic se slavil už v židovství, a právě během tohoto svátku Duch svatý sestoupil na apoštoly a další učedníky. Nelze zcela porozumět křesťanským letnicím, neznáme-li význam letnic židovských. Duch svatý sestoupil na církev v den, kdy si Izrael připomínal dar Zákona a smlouvy. Svatý Augustin k tomu říká: „V den letnic obdrželi židé Zákon psaný Boží rukou a v týž den přišel Duch svatý.“ Toto objasňuje, proč Duch svatý sestoupil na apoštoly zrovna o svátku židovských letnic: aby ukázal, že on je nový, duchovní zákon, že zpečeťuje novou a věčnou smlouvu a posvěcuje církev. „Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce“ (Jer 31,33). Duchem svatým vepsal při křtu Bůh zákon do našich srdcí. Tento nový zákon je láska (srv. Řím 5,5), která nás uschopňuje i k dodržování ostatních zákonů a umožňuje nám chodit podle Ducha a žít podle evangelia. (Podle Raniero Cantalamessy)

  SYMBOLY DUCHA SVATÉHO

  Pro Ducha svatého se v dějinách pužívaly různé symboly, např.:

  - Voda
  - oheň
  - oblak a světlo
  - pečeť
  - ruka
  - prst
  - holubice

   

  Ovoce Božího Ducha je láska, radost, pokoj,
  trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. (Gal 5,25)

  Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého. (Řím 5,5)

  Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky... (Sk 1, 8)

  Žijte z moci Božího Ducha a dejme se jím řídit. (srov. Gal 5,16.25)

   ***
  Přijď ó Duchu přesvatý rač paprsek bohatý světla svého v nás vylít.
  Božský Utěšiteli, něžný duší Příteli, rač nás mile zotavit.
  Člověk bez tvé pomoci slábne a je bez moci, vše mu může uškodit.
  Viny z duší našich smaž a vyprahlá srdce svlaž, raněné rač vyhojit.
  Srovnej co je zkřiveno, zahřej, co je studeno, a nedej nám zabloudit.

                                                (Ze sekvence: Veni Sancte Spiritus)

   

                                                                                                    (převzato z www.vira.cz)